sobota 28. května 2016

4 roky na blogu - co se změnilo?

Ahoj všichni,

každou chvílí to budou čtyři roky, co jsem začala blogovat a dnes dny jsem měla nostalgickou a procházela starší články. Tolik se toho změnilo, tolik času uplynulo! Byla jsem tím fascinovaná. Mě obecně vlastně baví vzpomínat "na staré časy", vybavovat si jednotlivé zážitky i rovzpomínat se na svoje pocity v té době. Dokáže se celkem snadno na minulost napojit a baví mě se v ní hrabat.
  Za čtyři roky se toho spoustu změnilo.



Jednak se změnilo samo blogování, jak ve špatném, tak v dobrém. Mezi pozitiva patří určitě to, že se blogování rozrostlo a především to, že blogeři získali vliv. Vliv na vývoj produktů samotných značke, konečně někdo naslouchá spotřebitelům a ne jen pánům v kravatách, co musí na poradě honem rychle vymyslet pět nových produktů a nejlepší, co z nich vypadne je "uděláme stíny s pigmentací úplně na houby". 
  Ne všechny změny ale vnímám jednoznačně jako pozitivní. Nějak z blogů zmizela opravdovost a spousta těch velkých je jen reklamním prostorem. Sice je skvělé, že v dnešní době se beauty blogerky mohou svým koníčkem živit a dokonce mají i vlastní manažery, ale bohužel trpí informační hodnota článků. Je to asi přirozený postup, protože třeba i z amerických a britských youtuberek nevěřím skoro nikomu nos mezi očima, protože je trochu zvláštní, že ve svých měsíčních oblíbencích mají všechny to samé a později už nad danými produkty nevzdechne ani pes. To předstírané nadšení mě decánko znechucuje.
  Změnili se čtenáři a vůbec celá základna sledovatelů. Přijde mi, že blogy, youtube a sociální sítě typu instagramu dnes řeší čím dál mladší slečny, hodně je to ovlivňuje, a to mě vlastně až děsí. Protože například zmiňovaný instagram není realita, to jsou hezké fotky, ale málokdo má život složený jen z hezkých fotek prohnaných filtrem. Mám strach, že to vyvíjí na mladé lidi přehnaný tlak a nároky, které nemohou splnit (protože nejsou realistické a vlastně ani reálné). 
  Blogy se hodně přesunuly právě na zmiňované sociální sítě, dnešní úspěšný blog má vlastní facebook, instagram, twitter, snapchat a kdovíco ještě. Neustále se tak vlastně zahlcujeme obsahem a abychom všechno stíhali, tak se více přesunujeme do virtuálního světa. Fear of missing out je reálná věc dnešní doby a posunuli jsme se až tak, že na internetech trávíme víc času, než je (možná) zdrávo. Naštěstí ale myslím, že tohle nemůže být nekonečné a lidstvo se opět vrátí na stromy.



  Změnila jsem se i já, zestárla jsem a přišla moudrost. Ne, kecám. Ale když čtu starší články, tak jsem někdy i překvapená, jaká jsem byla.
  Přijde mi, že jsem byla bezprostřednější a vtipnější, méně jsem se bála. Neměla jsem obavu být otevřená, prezentovat svůj sarkastický humor, nemusela jsem se strachovat, zda mě někdo bude soudit. Léta v blogování mi v tomhle zahladila hrany, protože jsem se ve svém běžném životě setkala s mnoha velmi nepříjemnými reakcemi a nějak jsem po určité době už neměla chuť dělat si problémy. A vzhledem k povolání, které dělám, si musím dávat pozor na to, co říkám. Štve mě to, ale žiju v zemi, kde neustálé posuzování a odsuzování je pro většinu lidí duchovní potravou, bez které se nedokážou obejít. Už najednou všechno prostě není hra, musíte myslet na to, co vám uškodí a co ne. Já to tak sice nedělám ve všem, ale občas se zarazím a sama sebe cenzuruju.
  Přijde mi, že s věkem se mi změnilo i sebevědomí. Totiž, když jsem s blogem začínala, tak jsem si myslela, že jsem celkem ok, byla jsem se sebou spokojená. Prošla jsem ale různými vztahy (jak přátelskými, tak partnerskými), které na mě zanechaly rány a moje sebevědomí šlo ke dnu. Vždy jsem měla problémy s váhou, takže jsem pochopitelně všechny svoje životní trable přikládala tomu, že jsem tlustá. Zhubla jsem, ale za cenu toho, že jsem nemyslela na nic jiného...a než jsem stihla napsat článek o hubnutí, tak jsem zase ztloustla. Přijde mi, že moje tělo prostě protestuje a hodlá vážit přes 70 kilo, že přes to vlak moc nejede. Na druhou stranu přestávám mít pocit, že je to taková hrůza. Přestávám mít pocit, že můj ksicht je hnusnej. Hlavně ale přestávám mít pocit, že je tohle to důležité, víc se soustředím na to, jestli jsem spokojená se svým životem, užívám si radostí, zjišťuju, že řešit 24 hodin denně, že mám hlad a kdy už se můžu konečně najíst nebo že bych si měla udělat smokey eyes, jinak se můj přítel poblije je prostě únavné a že mi pak líp stejně nebude. Přijde mi, že čím jste starší, tím míň věci řešíte a bože - je to dobře, protože jinak by mi už určitě jeblo.
  Více jsem se zaměřila na to, co vlastně chci. Totiž víte, já jsem měla vždycky velký smysl pro povinnost a byla jsem mistr dělání toho, co bych měla. Ale pak jsem si uvědomila, že vlastně nejsem šťastná a jala jsem se nastoupit na cestu hledání sama sebe, která začala asi až tak zhruba před rokem. Mě nikdy předtím nenapadlo přemýšlet nad tím, co chci. Prostě jsem věci dělala a dělala jsem druhé šťastnými, což mě naplňovalo. Ale přestalo to a já najednou stála úplně sama v pustině a začala si klást otázky. Sakra, jak mám vědět, co chci, nemůže mi to někdo říct? Co mám jako chtít? Co mám ráda? Co mě baví? Co naopak nechci? Otázky, samé otázky. Otázky, na které jsem se nikdy sama sebe nezeptala, ale konečně s tím začínám.
  Naučila jsem se trochu dospělému životu. Najednou skončíte ve škole a všechno je na vás, musíte si vydělat peníze, zařizovat věci na úřadech, uklízet si svůj domov, všechna zodpovědnost je na vás. Musíte vědět, jak se platí daně a jak si změníte trvalé bydliště a kde sakra seženete novou anténu na auto. Já byla docela samostatná i předtím, ale dokud nebydlíte a neživíte se sami, tak to prostě úplně nepocítíte. Je to na jednu stranu strašidelné mírou zodpovědnosti, na druhou stranu je tu svoboda. Něco za něco.



  Zároveň se taky naučíte se hned neposrat. Jo, sprosté slovo, je tady, ale jak to jinak říct? Strašně moc věcí jsem dělala během uplynulých let poprvé a pokaždé jsem z toho byla úplně hotová strachy. Pořád jsem promýšlela alternativy, musela jsem nad vším donekonečna kontemplovat a především se sžírat obavami. Ale už jsem si řekla - kašlat na to. Nechat věci plynout a počkat, co to udělá. Je to osvobozující. Navíc málokdy se věci tak zásadně pokazí, že by se to nedalo vyřešit.



  Myslím, že stárnutí je vlastně super. Sice váš vzhled a kondice nastupují na sestupnou spirálu, ale v hlavě je to čím dál tím lepší. Smiřuju se pomalu s tím, že už budu jen a jen hnusnější, ale na druhou stranu se těším, že se ze mě jednou stane vyrovnaná a moudrá žena. A připadá mi, že to je vlastně přitažlivost. S věkem získáte zkušenosti, harmonizujete si hemisféry a spoustu věcí prostě "víte". To je sexy. Chtělo by se napsat, že s věkem vlastně získáváte sexy mozek, ale to nechci, aby byla myšlenka, se kterou tento článek zakončím :).
  Zkrátka se možná méně bojím toho, co přijde, naopak se na to těším. Protože to lepší je ještě před námi, ne?
  Napište mi svoje myšlenky a odpusťte mi délku dnešního postu, holt ta moudrost mých dvaceti šesti let mě prostě pohlcuje.

Těším se na komentáře :),
IYF
  
  

  

Tip na léto - osvěžující Citrusový sprchový krém Weleda

Ahoj všichni!

Doufám, že už jste stejně jako já naladění na éto. Dnes vám chci ukázat mojí novou posedlost pro letošní jarní období. Mým oblíbeným sprchovým krémem od Weledy byla "odjakživa" levandule, ale na teplejší čas to chce něco více osvěžujícího. Vyzkoušela jsem tedy tuto citrusovou variantu a myslím si, že její svěží vůně probudí ze zimního spánku snad každého.



  Sprchové krémy Weleda jsou obecně skvělé tím, že mají opravdu krémovou konzistenci a pokožku nevysušují, já se po nich už většinou nemažu, respektive nepociťuju tu nutnost. Pěkně pění, dobře po pokožce kloužou a jejich vůně jsou uvěřitelné. Samozřejmě nemusím zmiňovat kvalitní přírodní složení.




  Citrusový sprchový krém voní opravdu nádherně, aroma je něco mezi citronem a limetkou a je ideální například na ráno, kdy potřebujete vzpruhu a energii. Citrusová vůně bude podle mě ideální taky na horké léto, ale já si ji užívám už teď, protože to teplo prostě cítím ve vzduchu :).




  A s čím se na jaře rádi sprchujete vy? Těším se na vaše tipy!

IYF

úterý 24. května 2016

Oteplení? Nasaďte ochranný štít!

Ahoj všichni!

Již tradičně přicházející jaro poznáte nejen podle kvetoucích stromů a prvních slunečních paprsků, ale taky díky odéru vycházejícímu z narvaných tramvají. Jó, kdyby tak Češi více používali antiperspiranty...to by se nám krásně žilo. Abyste ale za smraďochy nebyli vy sami, tak pro vás mám dnes novinku od Rexony.



  Jedná se o antiperspiranty z nové řady Active Shield, které vás mají ochránit nejen během běžné aktivity, ale i v případě, že máte náročnější den, ať už fyzicky či psychicky. Obsahují antibakteriální ochranu, která působí proti bakteriím rozkládajícím pot a způsobujícím zápach. My jsme testovali ve dvou pánskou i dámskou verzi.



  Muž byl velice nadšen a hned druhý den mi sám od sebe (!) říkal, že nový antiperspirant, který jsem mu pokoutně přihrála je super. Vydržel mu celý den bez problému, což je vlastně to jediné, co od antiperspirantu požaduje. Já za sebe akorát dodávám jen to, že moc pěkně voní :).



  Holčičí verze má také pěknou svěží vůni a funguje stejně dobře, jako pánský antiperspirant. Shodou okolností jsem v průběhu testování zažila několik emocionálně vypjatých momentů (zavřený nájezd na Jižní spojku a ranní hysterie) i fyzicky obtížnějších dní (když v práci všichni začnou selhávat naráz...) - a vydržel chlapec, vydržel. Navíc mi vyhovovalo, že sprej je celkem jemný, nemáte pocit, že si do podpaží stříkáte hasičskou hadicí a nedráždil mi pokožku. Nemá ani takovou tu dusivou vůni, která vám zaplní celou koupelnu.



  My dva tudíž tuhle novinku doporučujeme, rozhodně se na ni podívejte a vsadím se, že v nacpané tramvaji ji oceníte. Kdyžtak doporučujte i spolucestujícím :).

A co vy a váš oblíbený ochránce proti pocení?

Těším se na komentáře,
IYF

sobota 21. května 2016

Stockholm část 2. - Jak se mi to vlastně líbilo?

Ahoj všichni!

Dnes jsem si pro vás připravila krátký článek ještě k Stockholmu, a to, jak se mi to vlastně líbilo.
  Do Stockholmu jsem letěla letadlem, protože jsem zjistila, že letenka je levnější, než třeba vlak nebo autobus, což je sice bizarní, ale vzhledem k tomu, že při jízdě po zemi musíte využít trajekt, tak i opodstatněné. Let netrvá dlouho, asi hodinu a 40 minut, což se dá. Nevím, jestli nad Švédskem nejsou nějaké divné vzdušné proudy, ale nejen já jsem tam zažila pořádné turbulence a letadlo nepřistávalo/nevzlétalo postupně, ale takovými trhavými pohyby. No, asi už jsem na tohle stará, takže jsem se radši snažila se zavřenýma očima uklidnit se a rozhodně jsem nejuchala :D.



  Ve Stockholmu jsem se pohybovala převážně metrem, měla jsem totiž od Eurovize nabitou "lítačku" a metro je tam celkem příjemný dopravní prostředek. Nemají moc linek metra, ale zato je mají udělané tak, že se na konci větví, proto, když někam jedete, tak dávejte pozor na to, kam linka přesně vede. Metro se nazývá "tunnelbana" neboli T-bana, proto když hledáte metro, koukejte po velkém modrém T.



Samotný Stockholm není nijak extra velký, alespoň jeho centrum ne. Ve městě spolu fungují v symbióze všechny dopravní prostředky spolu s chodci, což je fajn. I na kole je to v pohodě, ale já nejsem vůbec cyklista, spíš k tomu mám naopak odpor, takže jsem na kole nejezdila.
  Všechno je ve Stockholmu tak třikrát dražší, než u nás, s tím se musíte smířit. Tedy, jak co. Běžné věci, jako jídlo, doprava, suvenýry, tam to platí, ale třeba oblečení v H&M, Bik Bok a dalších řetězcích není o tolik dražší, než u nás, stejně tak třeba kosmetika v Sephoře je dost podobná našim cenám. Zato alkohol je drahý hodně, myslím v případě, že si ho nekoupíte v supermarketu, ale dáte si ho někde v restauraci. Za čtyřku piva běžně dáte kolem 70 SEK, což je asi 210 českých. 




  My jsme si na jídlo oblíbili jednak fast foodový řetězec Max, kde mají (na fast food) moc dobré burgery, nabízejí i veganskou variantu, a zaplatíte asi 80 SEK za menu. Dál nám přišlo super, že v supermarketech nabízejí různá jídla s sebou, sendviče, wrapy, bagety...všechno vypadá výborně a je to za slušnou cenu. Někde navíc mají salátový bar, kde si můžete namíchat, co chcete a platíte podle váhy. V "opravdické" restauraci jsem během pobytu nebyla, ale já do restaurací nejsem zvyklá chodit ani v ČR, takže o tom vám blíže nic neřeknu. 
  Bydleli jsme v Quality Hotel Globe, a to z čistě praktických důvodů, je totiž hned vedle Globen Areny a bydlely v něm všechny delegace. Hotel byl moc hezký, skandinávský design je všudypřítomný, účelový a prostě skvělý. Nevyhovovala mi ovšem hodně měkká matrace, kde když jste si sedli s větší vehemencí, tak vás zpětný ráz odpálil na druhou stranu místnosti. Nejvíce mě pak zaujala bílá koupelna s kachlíkama pěkně od podlahy až ke stropu. Velmi dle stylu Stiega Larssona - tady rozčtvrtíte a omyjete mrtvolu bez větších problémů. 



 Počasí jsme měli pěkné, asi 3 dny bylo kolem 20 stupňů, pak se ochladilo na 10-15, což je spíše v tomhle období obvyklé. Moc se mi líbí taky to, že je Stockholm u vody, mám pocit, že čím víc vody a rozkošných ostrůvků, tím líp. Uvítala jsem taky, že začínalo svítat už kolem třetí ráno, takže když jdete domů z baru (ehm...), tak už máte světlo a nemusíte se tolik bát.



 Stockholm je celkově opravdu docela čistý, čistší než Praha a daleko čistší, než většina evropských metropolí. Je hodně eco-friendly, což je mi sympatické. Zároveň bere ohledy na vaše potravinová omezení, takže nabízí všude možnosti bez laktózy, pro vegetariány, vegany, bezlepkové - něco, co by mohlo být v dnešní době samozřejmostí.
  Zároveň mi Stockholm připadá taky tolerantní, homosexuály vidíte běžně na ulicích objímat se, držet se za ruce...bez nepříjemných pohledů okolí, je to zkrátka samozřejmé. I v tomhle bychom si je měli vzít za vzor.



  Obecně Švédové přemýšlejí jinak, než my, což je i důvod, proč u nich funguje politika, která by u nás nefungovala. Mně byla moc příjemná jejich mentalita, jsou v mnoha věcech striktní, mají v sobě určitou preciznost, ale zároveň jsou otevření a tolerantní. 
  No, budu se tam stěhovat :).

Samozřejmě jsem ale ve Švédsku nezapomněla ani na nákupy. Sephor nemají ve Švédsku moc, ale na jednu jsem narazila, kromě značek obvyklých u nás nabízejí navíc Marca Jacobse a Kat von D. Dále mají řetězec Kicks, kde seženete jak značky jako Smaxhbox, Urban Decay, Laura Mercier nebo Anastasia Beverly Hills, tak třeba L'Oréal nebo Maybelline.



Nejvíce vlevo vidíte "Genius Water" od L'Oréalu, kteoru jsem si zakoupila na letišti. Uznejte, když se něco jmenuje Genius Water...nekupte to. Mini set Clinique je pak ze Sephory, měla jsem hrozně vysušenou pleť z všudypřítomné klimatizace, tak jsem chtěla dát šanci těmto dvěma bojovníkům. Vedle pak báze L'Oréal Lumi Magique, která mě hodně zaujala, a Baby Lips věc na tváře a rty. Dole zleva jeden lak na nehty z H&M, který vůbec na fotce nevypadá, ale ve skutečnosti je to opravdová bronzová palba. Potom dva laky od Mavaly a nakonec Mareček. Och. Našla jsem nejgeniálnější rtěnku pod sluncem, která mi strašně sluší a jsem v ní nejnádhernější na světě. No jako pardon, prostě jsem. Je to Marc Jacobs Understudy a je prostě úžasná. Dále jsem si od Marečka pořídila ještě bázi pod make-up a Remar(c)able Foundation. Vše je ve fázi testování, ale ty obaly Marc Jacobs...och. Umřela bych.
  A co vy, byly jste někdy ve Švédsku? Líbilo se vám? Já bych jela zpátky hned. Napořád!

Těším se na komentáře,
IYF

pondělí 16. května 2016

Stockholm, část 1 - co je to vlastně ta EUROVIZE?

Ahoj všichni!

Kdo sleduje můj instagram, tak ví, že jsem byla pár dní ve Stockholmu, kde jsem jednak navštívila město a jednak jsem měla možnost vidět semifinále a finále soutěže Eurovize. Té soutěže, na kterou u nás každý nadává? Jo, a byla jsem nadšená.


  Shodou okolností byl tento rok můj kluk šéfem celé české delegace, což i objasňuje, jak jsem se tam dostala já. Neměla jsme moc představu, co mě čeká, protože jsem o Eurovizi vlastně skoro nic nevěděla, tedy kromě toho, že Česká republika v ní nikdy zatím moc neuspěla a že Eurovize objevila skupinu ABBA. 
  Zpětně musím říct, že z těch, kdo Eurovizi haní, by si ji každý měl alespoň jednou zkusit. Protože podle mě to opravdu překoná vaše představy. Na internetu se mluví o estrádě, zábavě ve stylu Ein Kessel Buntes, pokleslém pořadu...paradoxně se tak vyjadřují nejčastěji ti, kdo čtou Blesk a koukají na Tvoje tvář má známý hlas. Intelektuální zábavu především, že.


  Eurovize vznikla před více, než 60 lety, aby spojila Evropu postiženou následky války pomocí hudby, která je univerzálním sdělovacím prostředkem. Už tohle poselství je prostě pozitivní, a proto nerozumím tomu, jak se může někomu nelíbit. Ono to totiž opravdu je o spojování národů, heslo "come together" neprovází Eurovizi jen tak. Je to skvělá příležitost poznat ostatní národy a vytvořit si třeba i zajímavá přátelství, navíc často jsou jednotlivé písně odrazem určité kultury, různého vkusu, nálady. 
  Ve Stockholmu Eurovizí žili všichni, je proč. Je to největší show vysílaná nyní již skoro po celém světě, sleduje ji kolem 200 milionů diváků, což z Eurovize dělá nejsledovanější pořad kromě sportovních událostí. Švédové dávali najevo hrdost, že letos Eurovizi můžou pořádat a všude po městě byly k vidění plakáty, vlajky, auta a autobusy s nálepkami, dokonce v centru Stockholmu byla i tzv. Eurovision village, kde se celý den konaly koncerty a lidé se tam scházeli. 


  Prostě ono vás to ohromí a strhne. Je to obrovská a až neskutečná akce, kdy si všichni navzájem fandí a drží palce, zároveň ale mnoho měsíců pilují ty nejlepší výkony. Samotná vystoupení se nemusí líbit všem, ale myslím, že z písní, které se probojovaly do finále si aspoň jednu musí vybrat každý. Ano, je to soutěž, která je především o popu, takže nejde čekat, že většina skladeb bude smooth jazz nebo folkové vyprávění o párku u táboráku. Já jsem si ale našla několik favoritů, kteří mě prostě dostali a jejich písně budu ráda poslouchat i dál třeba v autě - z finalistů je to Izrael, Austrálie, Lotyšsko, Bulharsko, Arménie, Švédsko. Zároveň obdivuju všechny, kdo na Eurovizi pracovali, protože ta soutěž je opravu vymakaná do posledního detailu, plná úžasných efektů a překvapení. Švédský humor mi navíc fakt sedí, sebeironie není nikdy dost. 


  Měla jsem možnost sledovat Semifinále 2 a Finále přímo ve slavné Globen areně a pozitivní energie a atmosféra mě opravdu nabily. To je právě to, ta soutěž je prostě pozitivní. Spojuje lidi, dává šanci všem, ať už se vám líbí holky nebo kluci, ať už se cítíte jako holka nebo kluk nebo něco mezi tím...zkrátka mír a lásku pro všechny. Je to klišé? Rozhodně. Je to málo? Rozhodně ne.
  Nerozumím škarohlídství a nutkání Čechů se stále vůči něčemu vymezovat a dělat se lepší, než jsme. Smát se tomu, co je cizí nebo jiné. Conchita Wurst je fousáč v šatech, no a co? Budeme se stále odsuzovat a smát se sobě nevzájem místo toho, abychom se podpořili v tom jít vlastní cestou? 
  Zkrátka když čtu komentáře na českých webech, tak je mi smutno za to, jak škarohlídský a pokrytecký národ jsme. Pořád si rádi na něco hrajeme. Já jsem si užila jednu z nejlepších akcí svého života a odjížděla jsem ohromená a nabitá energií. Když totiž jdete do něčeho s otevřenou myslí, tak vždycky budete spokojeni, ať už to dopadne jakkoli. 
  Sledovali jste Eurovizi? Jak se vám líbila naše skvělá reprezentanatka Gábina? Má vaše tvář známý hlas? A co by zazpíval Jan Tleskač?
  Těším se na komentáře,

IYF

P.S. Příště už článek o mém pobytu ve Stockholmu a samozřejmě taky o tom, co jsem si přivezla :).