úterý 19. června 2018

Weleda Skin Food - univerzální krém na všechno

Ahoj všichni!

Kolem tohoto zeleného krasavce jsem obcházela už dlouho. Jeho barva mě vždycky magicky přitahovala, ale vždycky jsem měla v používání nějaký jiný krém a na tenhle "univerzál" od Weledy nedošlo. Nicméně nakonec jsme si k sobě cestu našli a je to dobře.


  Balení Weledy asi nemusím příliš rozmazávat, to je top v každém směru. Kovová tuba je příjemnější než neekologický plast a zelená barva působí optimisticky a "zdravě".
  Samotný krém je poměrně hutný, konzistencí je nejvíce podobný měsíčkovému krému téže značky. Rozhodně to není žádné jemné lehké pohlazení, ale naopak skutečně výživný pečující přípravek. 


   Takto podle popisu by to mohlo znít, že mastnější pleť od něj musí dát ruce pryč, ale neřekla bych. Já jsem si jej nejvíce oblíbila na noc, kdy lehce mastnější obličej nevadí a výsledky jsou nejlépe vidět. Skin Food totiž výborně regeneruje pleť, dobře hojí rozrýpané pupínky a udržuje hydrataci v pleti. Při použití na den musíte déle počkat, klidně i 15 minut a občas jsem pomáhala rychlejšímu vsakování růžovou vodou. 


  Kromě obličeje je výborný také na sušší místa, například kolena a lokty. Moje pokožka se v poslední době nedokáže vzpamatovat a trápí mě suché lokty a lýtka. Skin Food mě ale zachránil, stačilo namazat jednou ráno a pokožka byla krásně vláčná až do večera. Za to si u mě získal spoustu bodů!
  Myslím, že Skin Food je skvělý pro všechny. A to nejen pro nás ženy, ale mazala bych ho na muže i na děti. Dokážu si ho představit jako jediný krém, který si vezmete do džungle (zelená barva vám navíc bude ladit s liánami) nebo na pustý ostrov. Když si spojíte přírodní složení, skvělé účinky a nízkou cenu, tak zjistíte, že tenhle krém konkurenci nemá. Pokud hledáte univerzální vyživující péči bez nutnosti dělat kompromisy stran složení, myslím, že Skin Food je pro vás to pravé. 



  A co vy a Weleda Skin Food? Zkoušeli už jste tohohle zeleného kámoše? Jak vám vyhovoval?

Těším se na komentáře,
IYF
  

středa 6. června 2018

Dvě masky, co mi dělají lepší den - LUSH a Balea

Ahoj všichni!

Dnes vám chci ukázat dva produkty, které mi vždycky zvednou náladu. jedná se o dvě masky, které mi pomáhají v dny, kdy mám morální kapacitu hodně omezenou a důvody k žití hledám těžko - ergo skoro každý všední den :D. Věřte mi ale, že rychlá maska po ránu vás dokáže slušně nastartovat a i zlepšit vaši náladu.


  Cupcake od LUSh je moje stará známá, pamatuju si, že svoji první jsem si kupovala kdysi s mamkou na dovolené v Londýně. Od té doby jsem ji pořídila několikrát. Tato maska by měla především čistit a hojit, nicméně hlavním jejím benefitem je dokonalá vůně. Je skutečně intenzivně čokoládová a na mě působí jako instantní povzbuzovač. Lehce čisticí a hojivé účinky zaznamenávám též, nicméně používám ji hlavně po ránu a z důvodu zlepšení životního naladění. Pokud máte rádi čokoládové parfemace, garantuju, že bude podobně působit i na vás.




  Kokosová maska Balea je na druhou stranou poněkud žhavější novinkou poslední doby. S touto parfemací najdete v nabídce rovněž tělový krém, který mám taky, ale dnes vám chci především říct pár slov o samotné masce. Účinky je to takový hydratační a zjemňující koktejl, ideální na suchou a zmačkanou pleť po ránu. Opět - vůně kokosu působí velmi aromaterapeuticky. Masku nepoužívám v PMS období, kdy se mi hodně ucpává obličej, ale jinak celý zbytek měsíce slouží velice dobře. Stojí asi čtyřicet korun a myslím, že byste na ni měli zaměřit svoji pozornost. 




  A jaké masky, případně jaké produkty zlepšují náladu vám?

Budu se těšit na vaše doporučení,
IYF

sobota 26. května 2018

Eco by Sonya - samoopalovací FAIL?

Ahoj všichni!

Samoopalování je moje hobby...no dobře, ne moje hobby, ale spíš "povinnost". Jsem od přírody světlý typ a jelikož se všichni víme, že opalování (ať už venku, natožpak v soláriu) není moc zdravé, uchyluju se k opálení fejkovému. Mám toho vyzkoušeno už celkem dost a musím říct, že samoopalováky Eco by Sonya mě hodně zaujaly. 


  Jsou sice velmi drahé, ale zase se pyšní opravdu přírodním a eko složením, což je mi sympatické. Práskla jsem se proto přes kapsu a hned tři ikonické produkty zakoupila. Ve výsledku...jsem trochu v rozpacích.


  Winter Skin je produkt spíš pro světlejší typy, který dodává jemnější opálení, naproti tomi Invisible Tan je silnější palba. Winter Skin je proti Invisible Tan méně hutný, je to spíše mléko, zatímco Invisible Tan připomíná spíše tělový krém. Winter Skin opravdu dodá jen lehkou barvu, zatímco Invisible Tan už po prvním natření docela slušné opálení. Oba se hůře roztírají a zanechávají bílé skvrny, které je potřeba dobře rozetřít. 



  Někde jsem četla, že Winter Skin méně smrdí po samoopalováku, ale nemohu to potvrdit, z mé zkušenosti je to pravý opak - silnější Invisible Tan mi smrděl o dost méně.
  Je pravda, že Invisible Tan dodává hezkou, fakt přirozenou barvu opálení. Oba samoopalováky ovšem mají svoje ALE. A mají jich hned několik.



  Jednak - opálení mi nevydrželo. A co, že nevydrželo několik dní nebo dokonce avizovaný týden. Výrazně se smylo už po první sprše! První den jsem si vždycky říkala, jak to krásně "maká", ale do chvíle, než jsem se napoprvé osprchovala. To mě tedy vážně překvapilo, nepříjemně. Druhá negativní zkušenost je ta, že mi zůstávaly nepěkné fleky a mapy. 



Snažila jsem se vám zachytit alespoň něco (oboje je foceno po jedné sprše...), nicméně věřte, že fleky jsme měla úplně všude. Nejsem samoopalovací začátečník a toto bych čekala od krému z drogérie za stovku, ale samoopalovák za litr by to vážně dělat nemusel. Po pravdě...za ty fleky jsem se dost styděla a nevypadalo to hezky.
  U Mitsuuko jsem četla, že v závislosti na výdrži opálení jí jedna tuba vydržela třeba půl roku. No, já jsem musela natírat docela často, aby to aspoň nějak vypadalo a po měsíci jsem u obou krémů na dně. U krémů, za které jsem dala dohromady necelé dva tisíce. To je takový...blbý. 
  Řekla bych, že je to daň za přírodní složení. Chemické samoopalováky asi způsobují nějakou tu reakci v kůži, díky které vám opálení déle vydrží, zatímco tyhle přírodní mi spíš připadaly jako nějaká natírací barva, která se smyje. Nejednou se mi stalo, že jsem šla běhat a barva ze mě stékala v krůpějích. Nic moc, vydřené ohyby loktů jsem vám nafotila.
  Po měsíci nemám chuť ty lahvičky ani dodělat a chci si jít koupit do dm samoopalovák Sundance za 70 Kč, abych si nepřipadala jako nemocná leprou. Jo, je to blbý. Exkluzivní přírodní složení, které vskutku samoopalováky mají, a to jim musím přiznat, se prostě s mojí kůží nekamarádí a je mi to líto. Čekala jsem fakt víc.



  Na závěr jsem si ještě nechala samoopalovací tonikum Face Tan Water. Prvním poznatkem budiž to, že teda obličej mi neopálilo skoro vůbec - ale to mu nemám tolik za zlé, protože mně se obličej blbě opaluje i samoopaluje vždy. Musím vyzdvihnout jeho kladné vlastnosti coby produktu péče o pleť - hezky pokožku regeneruje a udržuje ji hydratovanou. Tonikum je tedy jednou z věcí, kterou bych si klidně koupila znova, ačkoliv samoopalovací benefity nemůžu tolik potvrdit.


  Jak vidíte, ve výsledku je to fakt trochu fail, fail, se kterým si vzhledem k hypu Eco by Sonya připadám trochu sama, ale chtěla jsem s vámi sdílet svůj upřímný názor. Jestli máte s těmito samoopalováky svou zkušenost, sem s ní! Já se pokorně vrátím k "chemii".
 Co vy a samoopalování? Jací jsou vaši oblíbenci? Zajímal by vás článek o mých oblíbenýh saoopalovácích?

Těším se na komentáře,
IYF

P.S. Produkty Eco by Sonya jsem si koupila za své peníze. 

čtvrtek 10. května 2018

Líčení na víkend - čtyři produkty za čtyři minuty

Ahoj všichni!

Nedělní rutiny mě inspirovala k napsání tohoto článku. O víkendu se nechci moc malovat, ale jelikož nežiju sama, tak zároveň nechci doma strašit a sama se cítím mnohem komfortněji, když nevypadám jako zombie. Po měsíci testování všeho možného jsem došla od full face až k tomuto vpravdě minimalistickému looku a dnes vám ukážu svoje oblíbené produkty, díky kterým ho dosahuju.



  Co se týče pleti jako takové, tak pokud chci vypadat jakž takž dobře, tak na ní něco mít musím. Především mám o dost světlejší obličej, než zbytek těla a tak potřebuju sjednocení a zároveň barvu. Oblíbila jsem si Nude Colour Cream od Alciny. Alcina je značka, která teď na blozích čím dál tím víc trenduje, ale já jsem se s ní setkala poprvé už asi před rokem u mé bývalé kolegyně - radioterapeutky, která má i po padesátce krásnou pleť a vypadá minimálně o deset let mladší. 


  Nude Colour Cream je tmavší tónovací krém a na blogu má už svoji recenzi, hledejte pod štítkem Alcina. Líbí se mi, že hezky sjednotí barvu pleti, snadno se používá - mažete ho v podstatě jako krém - a taky o pleť pečuje. Nepoužívám na něj pudr, nemá matující finish, ale neumastí.
  Korektor je pro mě alfa a omega, ale najít takový, který můžete dát pod oči na nenalíčeném obličeji, to je oříšek. Instant Age Rewind od Maybelline je pro mě v tomhle ohledu skutečná stálice. Je poměrně jemný, není pod očima příliš vidět, ale zároveň docela dobře kryje. Nemá sice oslnivou výdrž, ale zase se dobře vrství, takže ho můžu použít klidně dvakrát třikrát za sebou.


  Obóčo je taky důležitý, to víme. Protože k nahému líčení ale nemůžete mít tmavě hnědé oblouky, tak jsem si oblíbila tento gel L'Oréal, a to dokonce ve světlějším Blonde odstínu. Je dosti přirozený a snadno se používá, vypadá přirozeněji, než třeba pudrové produkty, ale zároveň je přesnější než řasenky na obočí. Začínám tím, že vykreslím vnější polovinu obočí a tu vnitřní jen lehce protáhnu a vytvaruju obrysy.


  No a pak řasenka. Bez řasenky ani ránu. Chvílemi jsme dříve přemýšlela, že bych si nechala prodloužit řasy, ale přišlo mi to celkem nepohodlné stran vypadávání řas a nutnosti doplňování - nejsem schopná ani chodit ke kadeřnici častěji, než jednou za dva měsíce :D. Nicméně, stále teda pokračuju s řasenkami. 


Aktuální oblíbenec je tato od Maybelline - Total Temptation. Nějak mě učaroval její obal a koupila jsem ji v den, kdy jsem si potřebovala udělat radost. A ona je dost dobrá! Bude se podle mě líbit milovnicím klasických kartáčků. Hezky řasy zhustí, neslepuje, prodlouží, efekt je poměrně dost výrazný, ale ne nepřirozený. 


  A to je vše. Na podobné líčení mi stačí tři čtyři minuty a efekt je určitě o dost lepší, než nahatej obličej.
  Co vy a vaše easy líčení na líné dny? Doporučte mi svoje oblíbené produkty :).

Těším se na komentáře,
IYF

Všechny produkty jsem zakoupila za svoje peníze.

čtvrtek 19. dubna 2018

Dva a půl roku doktorem...a spousta změn!

Ahoj všichni!

Jak už jste jistě pochopili, dneska to o kosmetice nebude :). Pomalu se blíží červen a to si vždycky vzpomenu na svoje poslední státnice a časy na medicíně. A pak mi dojde, že už skoro tři roky pracuju a nechce se mi to věřit. Vážně je to už tak dlouho?
  Ke konci loňského roku jsem udělala důležitý profesní krok. Rozhodla jsem se skončit ve staré práci a přesunout se jinam. Nechci příliš rozmazávat důvody odchodu dopodrobna, ale je pravda, že předchozí pracoviště se proměnilo z nemocnice, za kterou bych dýchala v místo, kde se mi dělalo špatně od žaludku a měla jsem pocity úzkosti. Mám ve svém životě, ať už osobním či pracovním, ráda férovost a rovný přístup bez lží...čehož se mi přestalo dostávat. Přestala jsem věřit svojí nadřízené a nelíbilo se mi míchání osobních věcí s pracovními. V každém případě mě ale Pleš hodně naučila a je to tam krásný :). Zároveň tam pracují moc hodní doktoři, se kterými jsme tvořili skvělý kolektiv. 
  Po dvouleté zkušenosti na kopci v přírodě jsem se nechala přitáhnout svojí alma mater...a pracuji v kolosu. Nutno ale říct, že za dosavadních pět měsíců jsem si osvědčila, že změnit místo bylo nejlepší rozhodnutí. Je to tady někdy záhul, ale strašně moc se toho naučím, mám super kolektiv a funguje tu komunikace na rovinu. Zároveň zde máme také určitý finanční standard (zlaté platové tabulky :) a můj přímý nadřízený je muž - tedy žádné tlaky ani zbytečné emoce :).


  Hodně tu potkávám mediky, a to se mi tedy dělá trochu špatně. Někdy z toho, že bych nechtěla být na jejich místě, někdy z toho, že se chovají fakt divně. Nicméně moje studijní léta mě pronásledují, protože teď nejenže vyřizuju pracovní záležitosti se svými bývalými kantory, ale dokonce jim můžu koukat do talíře u oběda. Je to fakt zvláštní pocit být najednou "kolegové". Připadám si proti nim vždycky jako pětiletá pakárna. 
  Dosavadní čas v práci mě toho hodně naučil a taky jsem si ujasnila svoje priority. Práce mě těší a zajímá mě, ráda se dozvídám věci navíc a snažím se zdokonalovat - vše je ale otázka zkušeností, takže mě čeká ještě dlouhá - a dokonce nikdy nekončící - cesta. Onkologie je nesmírně zajímavá a i když je to někdy psychicky hodně náročné, tak to stojí za to.
  Být doktorem má spoustu výhod i nevýhod. Peníze, byrokracie, přetížení - ať už psychické či fyzické, obrovská míra zodpovědnosti...ale na druhou stranu máte v praktickém životě uplatnitelné znalosti, nenecháte se opít rohlíkem a když už je ten den moc těžkej, tak si můžete předepsat fetu, kolik chcete :).


  Konkrétně v onkologii ovšem může být přemíra znalostí na škodu. Někdy si říkám, zda není lepší být laik, který nemá zkušenosti a neví, zda je daná diagnóza "špatná" nebo "dobrá", a to mu usnadňuje držet si nějakou naději. Zatímco jako onkolog kouknete a víceméně vidíte. Když pak nedejbože nějaká diagnóza potká někoho ve vašem okolí, tak máte zcela reálnou představu toho, jak to dopadne...a to je někdy dobře a někdy špatně.
  I po třech letech nevím, jak bych odpověděla na otázku, jestli bych medicínu někomu doporučila. Takhle. Musíte to milovat. Jak se říká: "Find what you love and let it kill you." Jestli to nebudete mít ani trochu rádi, budete trpět, protože to bude těžký. Samozřejmě, můžete si vybrat pohodlnější obor, může vám tatínek přenechat vybavenou ordinaci, dá se to dělat jednodušeji. Ale pokud jste klasický nemocniční mudla, musíte to mít rádi. 



  Jestli mě něco aspoň trošku hřeje tak to, že dělám alespoň něco pro lidi. Často se dívám kolem sebe, ať už na televizi, do novin nebo prostě na ulici a vidím lidské utrpení. Lidé, co jsou staří, sami, chudí, ve složité životní situaci...nejradši bych všem na světě pomohla, ale to nejde, to je jasné. Když ale pracuju v medicíně, tak mám pocit, že se aspoň trošinku podílím na tom celosvětovém dobru a dělám "svoji část". Aspoň něco málo.
  Dost ale vážných keců :). Medicína je dvousečná a nedokážu na to nahlédnout jen z jedné perspektivy. Jsem ráda, že ji dělám a jsem ráda, že můžu být na tom nejlepší pracovišti. Vždycky ale budu usilovat hlavně o balanc mezi pracovním a osobním životem a hlavně...chci zůstat normální :).


Máte nějaké dotazy ohledně práce? Ráda zodpovím v komentářích či mailu. Komunikačních kanálů je dost, využijte je :).

Mějte se!

IYF