pátek 22. července 2016

SOUTĚŽ! S produkty pro ústní hygienu Zendium

Ahoj všichni!

Než se s vámi rozloučím a vyrazím na svou vysněnou týdenní dovolenou, tak jsem pro vás připravila soutěž ve spolupráci se značkou Zendium, která je na trhu poměrně nová a vyrábí jak pasty na zuby a ústní vody, tak nově i kartáčky. Já všechno moc ráda používám, doma momentálně jedeme především Zendium, a myslím, že mají fakt skvělé věci. 

Zasoutěžíme si o jeden balíček produktů, který je podle mě opravdu vydatný :). Naleznete v něm všechny čtyři varianty past na zuby, ústní vodu a 3 nové zubní kartáčky (na ilustračním fotu je jen jeden, nicméně vyhrajete tři :).



Co vy na to? Jdete do toho?

Podmínky jsou následující:

1. Být sledovatelem blogu.
2. Napsat do komentáře svůj e-mail.
3. (volitelné) Odpovědět na otázku, jestli znáte nebo jste už vyzkoušeli něco z produktů Zendium.

Soutěž potrvá do pondělí 1.8. a výherce vybere random.org.

Držím palce!

IYF

sobota 9. července 2016

Konturujeme s Catrice! VIDEO

Ahoj všichni!

Po vážných tématech se přesuneme k něčemu povrchnějšímu - natočila jsem pro vás video s novinkami Catrice určenými pro konturování a musím říct, že mě hodně nadchly. Můj největší favorit je asi konturovací pudr v dvojici s rozjasňovačem.

Mrkněte na video zde: https://www.youtube.com/watch?v=Wj9C3uNbsXA

Doufám, že se vám bude líbit a těším se na komentáře!

IYF

čtvrtek 7. července 2016

Rok v práci - jak to šlo?

Ahoj všichni!

Slíbila jsem vám souhrnný článek za delší dobu v práci, proto právě teď nastává ten pravý čas. Pracovat jsem začala v srpnu 2015, proto se nyní blíží přesně roční výročí. Tak se na to jdeme mrknout!



Co mě nepřekvapilo?

1. Že to bude těžký.

Jako každý začátek, hodně stresu, hodně nových věcí, zmatek, strach.

2. Že ztloustnu.

Souvisí s bodem 1. Stres u mě implikuje hlad a hlad implikuje žraní.

3. Že budu ze zdravotnictví nešťastná.

Já jsem tak nějak uvnitř tušila, že ten systém je v háji, ale doufala jsem, že to bude lepší. Bohužel se ale splnilo to, že zdravotnictví je v neskutečném rozkladu a že být součástí toho systému a plně si to uvědomovat je hrozně frustrující.

4. Úleva
Úleva, že se nemusíte učit na zkoušky, že nemáte strach, že se nestihnete naučit tolik a tolik otázek...

5. Že si přijdu úplně blbá
Těsně po škole máte pocit, že neumíte nic...což se vám v praxi potvrdí, a proto radím - nestresujte se. Vše se naučíte v praxi a za pochodu. Mě to tedy sice nepřekvapilo, ale vyděsilo, a zároveň jsem se cítila trapně

Co mě překvapilo?

1. Jak málo času mám.
Abych si vydělala dostatek peněz na živobytí, tak musím mít dvě práce, což znamená někdy i 300 hodin měsíčně. Myslela jsem si, že život po škole bude snažší a méně náročný, ovšem opak je pravdou. Je to možná dokonce stejné v množství času, jen to má jiný charakter.

2. Že to blbě zvládám.
Já bych moc chtěla být silná optimistická žena, co vše zvládá s úsměvem, ničeho se nebojí a nepochybuje o sobě. Fskutečnosti jsem se ale hodně nabrečela, zažila několik záchvatů úzkosti, panikařila...přemýšlela, že jestli mě teď přejede auto, tak aspoň nebudu muset se ztrapňovat v práci svojí nevědomostí. 

3. Že existují ještě normální lidi...
...ve zdravotnictví. Že můžete mít naprosto skvělou primářku, která je perfektní nejeb odborně, ale i lidsky. Že můžete mít kolegy, co jsou normální, dokážou komunikovat jak s pacienty, tak ostatními lidmi a nepůsobí jako uzlíček komplexů zralý pro doktora Chocholouška. Překvapilo mě, jaký se u nás v práci sešel kolektiv a to je jeden z velkých důvodů, proč tu vlastně jsem a proč si téhle práce vážím.

4. Na kolika místech se dělá špatná medicína
Normálně mám strach někoho ze svého okolí poslat k doktorovi. Nechci tím vinit jedince, je to chyba systému, začíná to už od toho, co za lidi se pro studium medicíny vybírá, kdo ty lidi vede, jaké jsou jejich podmínky - množství faktorů, které může nakonec způsobit to, že se někde na pacienta úplně vykašlou nebo dělají věci, nad kterými kroutíte hlavou. Často z rukou slovutných profesorů, docentů a lidí s bohatou profesionální pověstí.

5. Že i když se snažíte mít pozitivní přístup, tak vás sestry rády mít nebudou
Já jsem nikdy nebyla ten typ, co by považoval zdravotní sestry za nižší tvory, jejich práce si vážím a snažila jsem se k nim chovat hezky a respektovat je. No, prostě někdy ani to nestačí...stejně si budou myslet svoje.

6. Že se mě to strašně dotýká.
Myslíte si, že máte profesionální odstup, ale prd....vaše práce žije v hlavě s vámi. Kolikrát se v noci budím a myslím na pacienty, přemýšlím o nich ve volném čase, vzpomínky na některé případy mě provázejí stále, i mimo pracovní dobu. Nikdy jsem se nechtěla litovat a jsem trochu alergická na to tragické "oooooh", které se ozve, když řeknete, že pracujete na onkologii - ale pak jsem si musela přiznat, že to vlastně náročné pro mě je, ačkoliv já tam nejsem ta, kdo má rakovinu. 

7. Že se budu za práci stydět
Víte, někdy mám sto chutí říkat lidem, že jsem letuška. Prostě ta moje slavná práce je specifická. Nejen, že jste doktorka, čímž automaticky působíte strašně chytře a váženě, ale navíc na onkologii, och, jak důležitá práce, to tě obdivuju....no a ve skutečnosti jste jenom mladá holka, co se snaží nezbláznit se, neztrapňovat se před sestrama a nehodit si mašli z toho, že nemá hodinu volného času. Na tom, že si doma brečíte do polštáře, jak to nedáváte, není nic váženého. 
Navíc - často si kvůli takhle výlučné práci připadáte mezi ostatními jako exot. Speciální druh. Na každý dotaz "jak bylo v práci?" máte odpověď plnou nemocí a smrti - přijde vám pak blbé vytahovat to před kamarády a blízkými na nedělním obědě, takže můžete říkat maximálně "jo, dobrý."

8. Že budu časem něco málo zvládat.
Za tohle vděčím svým kolegům a mojí primářce, kteří mě fantasticky vedou a pomáhají mi se něco naučit. Já nikdy nevěřila, že budu moct pracovat sama nebo - nedej bože - sloužit noční služby. Že budu někdy vědět odpověď na medicínskou otázku. Ale teď už občas zvládnu něco udělat, vymyslím, jaké léky by šlo dát, minimálně mě to aspoň napadne...poslední dva týdny jsem dokonce obstarávala oddělení o 25 pacientech sama (i když s radami primářky, samozřejmě). 

9. Že objevím svoji přínosnou stránku.
Já rozhodně nikdy nebudu ten nejlepší odborník, existuje mnoho chytřejších a schopnějších. Myslím ale, že jsem docela dobrá v komunikaci, takže nejsem v medicíně úplně zbytečná a ztracená. A mám z toho radost, že aspoň něco mám!

10. Že rodiny jsou skoro vždy horší než pacient.
Jestli něco v práci vyčerpává nejvíc, tak jsou to rodiny pacientů. Nevím, čím to je, ale málokdo má dnes reálnou představu o tom, jak funguje lidské tělo a jaké jsou jeho limity. Málokdo dnes dokáže akceptovat smrt jako přirozenou součást života - a často i vysvobození. Místo toho máme internet a hromadu hloupých keců, kterým věříme. Ztrácíme tak styk s realitou a častokrát i krátící se čas se svými nejbližšími.



Nejsem si jistá, jak článek působí, chtěla bych, aby vám připadal vlastně neutrální. Nedokážu stoprocentně říct, že jsem v práci šťastná, že bych z ní měla každý den radost a pokaždé se tam těšila. Ničí mě ten systém, ničí mě finance, ničí mě to, že se cítím odtržená od ostatních "normálních lidí", ničí mě nedostatek volného času, ničí mě stres a drtí mě zodpovědnost a strach.

Zároveň jsem ale šťastná za super kolektiv, za tu nejlepší šéfku, kterou bych si mohla přát, za to, že mě tu nikdo nevykořisťuje a nešlape mi po hlavě, za to, že je ta práce pestrá a především, že má smysl a cítím, že dělám něco, co má význam. Mám v sobě tak nějak uvnitř touhu dělat dobro a zajistit světový mír :) a takhle mám alespoň pocit, že dělám tu svoji malou část.

V příštím článku pak nachytám souhrn vašich otázek, které můžete psát sem do komentářů nebo na facebook!

Těším se na ně :).

Krásný čtvrteční večer! (ve službě...:D)

IYF








úterý 5. července 2016

Oblíbené produkty za měsíc červen!

Ahoj, milí čtenáři!

Poslední měsíce jsou pro mě velmi hektivké, pracuju na hranici vyčerpání a teď je navíc doba dovolených, takže i v hlavní práci na mě připadá dvakrát více povinností, než je obvyklé. Blog proto mírně strádá, ale jsem ráda, že jsem si našla čas na tradiční červnové oblíbence.
  Červen pro mě byl měsícem, kdy jsem se začala přesouvat od konvenční k přírodní kosmetice a od hromadění k minimalismu. Je to stále ještě trvající proces, takže ještě nějakou dobu budete na blogu vídat mix různých věcí, nicméně odehrávají se ve mně změny :). Teď už ale konec keců a mrkneme na těch pár kousků, které mi utkvěly.


alverde šampon pro objem vlasů. Jestli zrovna řvete v panice, co že se to děje, že i já používám alverde, tak k tomu mohu říct jen tolik - dělám takový pokus. Potřebovala jsem přírodní šampon, měla po ruce jen drogerii dm a alverde stálo padesát za kus - tak jsem si pořídila tři různé šampony. A tenhle není špatný! Překvapila mě vysoká pěnivost, důkladné umytí a hezky svěží vlasy.

Rexona Maximum Protection je moje stálice do teplejšího počasí, kdy běžné antiperspiranty nestíhají. Myslím, že v této oblasti se nikdy k přírodě plně nepřesunu, protože prostě potřebuju něco, co funguje. Antiperspiranty Maximum Protection od Rexony jsem už měla v rázných variantách a nikdy mě nezklamaly.

Weleda mandlové tělové mléko vystřídalo různá tělová másla v mém arzenálu, je totiž pěkně tekuté a lehoučké, zároveň ale pokožku pěkně vyživí. Podle mě perfektní záležitost na léto, dobře se roztírá, rychle vsakuje, hezky voní po marcipánu. Plus pumpička! To chceš.

Dove DermaSpa samoopalovací mléko je to nejlepší, které jsem dosud zkusila. Je celkem hodně výživné, což je podle mě u samoopalováku důležité, jinak se bude usazovat v suchých místech a dělat fleky. A nesmrdí zdaleka tolik jako jiné samoopalováky! Trochu sice zavání, ale až po pár hodinách a vůbec to není taková hrůza jako s jinými samoopalováky. Nečekané překvápko a ideální, pokud někam jdete v krátkých šatech a nechcete, aby ostatní komentovali váš cottage sýr na nohách.

Weleda mandlový krém na ruce opět voní krásně, jako celá tato mandlová řada, a je moc příjemný. Bála jsem se, že bude moc hutný, ale je tak přesně akorát, nemusíte se bát ho vzít s sebou třeba do kabelky. Ruce jsou po něm pěkně hebké a nejsou umaštěné.


Clinique Moisture Surge Extended Thirst Relief je gelový krém na obličej, který je opravdu lehounký a hydratační. Používala jsem ho ve Švédsku, kdy jsem měla vysušený gesich z klimatizace a vyhovoval mi i teď do horkého počasí. Kdyby měl lepší složení, koupím si ho ve velkém, takhle bohužel smolík.

Filorga krém na oči je opravdu super! Krásně vyhladí vrásky kolem očí, dostatečně hydratuje, nedrolí se po něm make-up...příjemné překvapení a opět - kdyby byl přírodní, jdu do většího balení.

Matis BB Réponse Blanche jsem koupila na popud trb s blogu denjekrasny.blogspot.com. Hele, nevím, proč jsem to neudělala dřív. Ta věc je Photoshop v tubě, Photoshop v tubě, dámy a pánové! Je hutnější, hydratuje pokožku a zároveň ji vyhladí, vyňuná a vyžehlí k dokonalosti. Nechci se s ním nikdy rozejít.

Vracím se k minerálími make-upu a naprosto nechápu, proč jsem ho na nějakou dobu opustila. Tenhle od Annabelle Minerals je super, hezky kryje, matuje...nemůžu si stěžovat. Mají i super tvářenky a stíny, celkově je tahle značka hodně zajímavá a za velmi příjemné ceny, ba jsem o ní psala celý článek.

e.l.f. barevné balzámky na rty jsou neskutečně příjemné, hezky vyživí rty a jemně zabarví. Mám ráda jak ten tělový, tak ten oranžový, oba nosím v kabelce a ráda je používám právě v teplém počasí, kdy na hutné rtěnky nemám náladu.

alverde korektor...už zase řvete? Ne, vážně. Jako možná začnu být k alverde shovívavější. Tenhle korektor není špatný. Není to sice nejlepší korektor na světě, ale hej - to nikdo z nás ani nečekal. Kryje ale docela slušně a má cream to powder finish, takže ho naplácám pod oči a on pěkně zaschne a už nemusím dramaticky pudrovat. zároveň nevysušuje. Co mě trochu točí jsou odstíny, protože tento nejsvětlejší má růžový podtón a já potřebuju spíš neutrální nebo do žluta. A tmavší odstíny jsou temné jako moje duše. Kdyby byly lepší odstíny, tak jsem z korektoru celkem nadšená!

Řasenka Senza od značky Moje je opravdu fajn! Mám od Moje řasenky hned dvě a tuhle jsem otevřela jako první. Líbí se mi jejich něžné obaly a vyhovuje mi i plastový kartáček, který řasy krásně pročeše, prodlouží a zhustí. Tahle řasenka je podle mě Maybelline Lash Sensational chudých, ale tak nějak je mi víc sympatická a používám ji moc ráda. 

A co vy a červen? Jedete na dovču? Odpočíváte? Pracujete? Umiráte? Litujete, že už nechodíte do školy?

Těším se na komentáře,
IYF 

pátek 1. července 2016

Velká BLOGSALE!

Ahoj všichni,

v pátek nehodlám šetřit vaše peněženky :). Věc se má tak - nějak ve mně uzrála myšlenka minimalismu, a proto vyřazuju naprostou většinu svojí make-upové sbírky, část daruji a to nejlepší nabízím vám. Proto mrkněte buď ZDE nebo na odkaz Blogsale v horní liště a třeba najdete něco, co by se vám zamlouvalo :).





Krásný víkend!

IYF