sobota 8. září 2012

Moje kosmetická historie

Ahoj všichni!

Jestli jste na dnech Marianne a nakupujete v báječných slevách, tak vás nenávidím! Tak. Já jsem totiž celou dobu mimo Prahu, ehm. Ale není to zas tak špatné, užíváme si s mamkou masáží a nicnedělání v Mariánských Lázních. 

Rozhodla jsem se sepsat článek o tom, jak to šlo v průběhu let se mnou a s kosmetikou - bude to hodně kecací post.

Ke šminkám jsem tíhla odmala. Možná jste měly takové ty dětské paletky líčidel, které divně smrděly a neměly žádnou výdrž - i já jsem jednu takovou dostala, pamatuju si, že  ní byly modré a zelené stíny a růžová a oranžová tvářenka. Všechno velmi zářivé barvy. Vyřádila jsem se s tím opravdu dosyta a chodila zmalovaná jako malá štětka. Můj první opravdový kosmetický výrobek byl ale lak na nehty. Laky jsem pořád okukovala u maminky, až mi dovolila si jeden koupit. V jedné z kočarkáren paneláku poblíž našeho domu byla miniaturní drogérie dvakrát dva metry a tam jsem si zakoupila svůj světle růžový zázrak. Vytasila jsem ho hned na letním táboře (bylo mi asi 9) a machrovala jsem s ním na kluky, že už jsem jako velká.

Některé moje spolužačky ze základky ale byly ještě vyspělejší než já a všimla jsem si, že u nich frčí oranžová voda na beďary Clean&Clear. Přišla jsem s tím za mamkou, že bych to jako taky chtěla, ale stovka za nějakou vodičku jí přišla moc, tak jsme za 45 Kč pořídily zelenou pleťovou vodu Aknelot. Dneska už má Aknelot jiná balení, ale tahle zelená se mnou byla ještě mnoho dalších let. Vyráběli ještě modrou pro citlivou pleť a když si ji moje nejlepší kámoška koupila, tudíž jsme neměly stejnou, tak jsem vážně přemýšlela, že se s ní přestanu ka!
Obrázek z lekarna.cz
K vodě jsem časem přidala i zelený krém ze stejné řady. Vidíte, i tehdy jsem moudře usoudila, že je dobré mít jednu ucelenou řadu kosmetiky. Měla jsem si založit blog.
Obrázek z lekarna.cz
Zhruba od jedenácti jsem si začala kupovat další šminky, protože jsem chtěla být děsně krásná. Doma jsem vyhrabala nějakou knížku o tom, jak si najít vlastní styl v oblékání, jak se namalovat a tak. Vždycky jsem nějak rychle vstřebávala informace z knih, takže jsem už tehdy věděla, jak přiblížit oči, co jsou moc od sebe, jak zvětšit rty, na co je tvářenka a tak. V panelákové drogérce jsem nakoupila zásobu očních stínů - zelené a modré trio od Jenny Lane za asi 50 Kč. Jako modré nebo zelené smokey eyes, kdo to v jedenácti má, žejo. 
Byly to přesně tyhle.Je neuvěřitelné, co se dá dneska na internetu najít.
Svoje zelenomodré dílo jsem doplňovala lesky na rty. Nejdřív jsem měla takový ten ovocný s kuličkou, co vytékal a pak se na něj v tašce nalepily všechny drobky světa, pak jsem si ale řekla, že je to pro děcka a koupila si průhledný lesk s tyčinkou. Ten jsem si dávala dokonce i na oční víčka, protože v Bravo Girl psali, že to udělá jiskřivý pohled. Jako kdybyste se vyváleli v sádle.

Když jsem chtěla být hrozně krásná, třeba na dydžinu na táboře, měla jsem v záloze tmavě modrou automatickou tužku na oči. Na tu jsem napatlala vrstvu modrého stínu, trochu černé řasenky ukradnuté mamce, lesk na rty a kluci, třeste se. No, třáslo se spíš všechno na mně, protože jsem tehdy měla o patnáct kilo víc, než všechny ostatní děti. A krátké vlasy na kluka. A brýle. Najdu vám fotky, ale jsou doma, protože tehdá se ještě fotilo na film. Jestli si to pamatujete. Asi ne.

Po páté třídě jsem šla na gympl a tam nastala kosmetická revoluce. Přišel Avon. Dělaly ho tři moje spolužačky a já jsem nakupovala jak divá, protože v těch katalozích psali, že když si to všechno koupím, tak budu krásná. Fakt jsem vyzkoušela snad všechno, co měli v sortimentu. Pamatuju si na nějakou jejich pleťovou vodu na akné, která byla tak štípavá, že jsem ji používala na mytí bílé magnetické tabule.
Kromě Avonu jsem ráda používala dekorativku Miss Sporty, guess what - protože byla nejlevnější. Měla jsem ráda jejich pur a tuhý korektor a speciálně na plesy tmavě modré oční stíny, které vydržely zhruba do chvíle, než jsem si dala kabát do šatny. 
Co se týče denního líčení, tak jsem postupně přidávala, až jsem se dostala k tomu, že jsem nosila černé smokey eyes. Bylo to fakt hrozně moc přirozené. K tomu jsem ještě začala víc experimentovat s barvami vlasů a přešla jsem z myší hnědé na červenou, pak na blond a nakonec na černou. Vypadala jsem jako někdo, kdo nenávidí štěňátka. Bohužel ale nemám vhodné foto, našla jsem jenom černé vlasy s "hodným obličejem".
Jsem vlevo
Jako černá barva vlasů není dobrá, pokud nejste osmažená pindulína s umělýma řasama, pokud tuhle barvu nemáte od přírody nebo pokud nejste Moora. Časem jsem ale od černé upustila - strávila jsem asi čtyři hodiny v kadeřnictví, než mi to jakž takž sundali. Krom toho jsem začala ustupovat i v líčená a z černých kouřových očí se staly tmavě hnědé. Ne, nebyla to moc velká změna, ale já jsem měla pocit, že už se nemůžu líčit míň, protože jinak by se mě všichni báli. Tohle líčení mi vydrželo asi až do druháku na VŠ.

Co se týče péče, vždycky jsem si vystačila s drogérkou. Měla jsem (a mám) smíšenou pleť, kterou trápí černé tečky, nějaký ten pupínek a tak. Dřív jsem se soustředila hlavně na výrobky na aknózní pleť, takže jsem se drhla všelijakými Garniery Pure a Synergeny a L'Oréal Pure Zone a Savem...no dobře, s tím posledním kecám. Prostě jsem svoji pleť nešetřila a samozřejmě to nepřineslo žádný užitek. Jo, a ještě jsem zapomněla na Avon. No s tím to bylo úplně stejné.

Po nástupu na VŠ (btw, zlatého bludišťáka dostává Miss BB, protože se trefila - je to medicína, konkrétně ta v Motole) jsem konečně přerušila svoji pupeční šňůru s Avonem a taky jsem začala číst první kosmetické blogy. Zjistila jsem třeba, že existujou štětce. Nebo že "pravda je tam venku" - to znamená, že existuje internet a na něm kosmetický ráj. Nějak v té době u nás začínal e.l.f. a já jsem se rozvášnila. Tak levná hezky vypadající kosmetika, že. Nakoupila jsem toho víc než dost.
Někdy v půlce druháku bylo pro mě klíčovým momentem objevení blogu trb, kde jsem se nadchla pro přírodní kosmetiku a minerální make-up. Obojí mě nepustilo do dneška a na minerální make-up opravdu nedám dopustit, takřka nic jiného na tvář nepoužívám. 
Co se týče líčení, tak tam se můj vztah k němu nejvíce pohnul v posledních dvou letech. Dřív by mě nenapadlo vyjít na ulici nebo ukázat se před cizími lidmi (rozuměj - kdokoli kromě nejbližší rodiny) bez kompletního make-upu. Když jsem byla třeba u přítele, tak jsem spala nalíčená, ráno jsem vstala dřív než on a umyla včerejšek a namalovala si dnešek. Nepřipadalo v úvahu, aby to bylo jinak, myslela jsem si, že jsem fakt hnusná a bála jsem se reakce okolí na svůj nahatý obličej. Je to něco s čím pořád částečně bojuju, ale už jsem se naučila se večer odličovat a leckdo (třeba všichni mí čtenáři :) mě už viděl nenamalovanou. I přítel. Zatím neutekl, čemuž se sice moje dřívější já může divit, ale je to tak. S tím souvisí i to, že jsem se začala malovat asi o 100% méně než dřív. Prostě mi už je jasné, že vypadám tak, jak vypadám, a pokud se pokouším to měnit velmi výrazným make-upem, je to tak trochu dvojsečná zbraň.

Tak. Tenhle článek je nakonec hrozně dlouhý! Rozkecala jsem se. Co vy a vaše kosmetická minulost? A co říkáte na tu moji?

Užívejte si krásné počasí a Dny Marianne, vy mrchy.

Pa, INF

22 komentářů:

  1. Jo, to já taky pamatuju na BG a všelijaké jejich stíny, kdy jsem na sebe plácala růžovou, fialovou, i když jsem na sobě měla nějaké krátké tričko po mamce a myslela si, jak jsem šik :D Bože, tolik vyhozených peněz. Když se na to dívám z odstupem času, můžu nad tím jenom kroutit hlavou a divím se, že mi mamka na to ještě přispívala. Už nikdy více. Děkuji za internetový svět plný bezvadných kosmetických blogů. Ale pobavilo mě to, že sis nakoupila skoro všechno z avonu, protože přece psali, že budeš krásná :D. A jak si já vzpomenu na sebe a na všechny ty články, které jsem četla z nadšením a přece musela mít tu věc, protože psali, že Garnier pure (ta lahvička s tím štětečkem a tou fajn štiplavou vodou) určitě pomůže k dokonalosti. No a ty reklamy, jak černé tečky opouští své místo v pleti.. Bože, jak já se za sebe tak stydím -_- :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně to moje řádění s modrýma stínama mamka taky nezakazovala, ale trochu nad tím asi kroutila hlavou :). Jó, a na ty reklamy na černé tečky jsem taky vždycky letěla.

      Vymazat
  2. Já si náhodou pamatuju doby, kdy se fotilo na film, dokonce i doby, kdy to bylo jen černobíle :-D No, dobře, ty doby si moc nepamatuju, ale fotky z nich mám! Tak přece medicína, no to mě těší, já mám lékařskou fyziku a kurz, co mě čeká, je radiologická technika, tak snad se do té nemocnice konečně taky dostanu :-) Na dnech Marianne si neužívám, ale vůbec mi to nevadí, jsem přece vyspělá žena a nenechám se vyblbnout nějakými dárky a slevami! Ehm... zkrátka musím být v práci, no :-D Tvoje kosmetická historie je tedy velice zajímavá, od té mojí se snad ani nemůže víc lišit... Naše rodina je taková divočinová, mamka se vůbec nelíčila, asi hlavně kvůli penězům, takže já taky neměla potřebu s tím začínat. Problém nastal v puberně s akné, jelikož maminka věděla o péči o pleť houby, což mi také předala... Přála bych si, abych tenkrát měla dnešní znalosti, mé sebevědomí nemuselo vůbec tehdy tak trpět. Ty nevhodné krémy, vody, peelingy, zinkové vodičky... radši nevzpomínat. Trochu líčit jsem se začala někdy v 17, ale to bylo spíš jen pokud jsem měla kontaktní čočky, což nebylo moc často. Víc mě tohle všechny chytlo v posledních letech, někdy během výšky, teď se líčím (skoro) každý den, ale jen tak trochu, abych zvýraznila svou přírodní krásu, která je jistě bezbřehá :-D Akné jsem teda nezvládla tehdy, ale snad teď aspoň ty první vrásky podchytím - lepší začít pozdě než příliš pozdě!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, člověk toho dřív vyzkoušel hodně, protože prostě nevěděl, jak na to. Já se normálně začínám těch vrásek bát, nějaký na čele a kolem očí mám už teď! Vlastně to na čele jsou spíš brázdy.

      Vymazat
    2. Nojono, a bude to jen horší... :-D Ale tak co už, patří to k životu :-)

      Vymazat
  3. Lesk jsem si dávala pro jiskřivý pohled na oči taky :-D Zajímalo by mě, koho to v Bravo girl napadlo :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě taky, ještě teď tu ulepenost na očích cítím :D.

      Vymazat
  4. Moc jsem se pobavila :D Film do foťáku, lesk v kuličce, smradlavý megabarevný stíny a podobný libovky pamatuju :D
    Já začla tak, že jsem mámě kradla líčidla ze skříňky v koupelně. Korektor jsem si suvereně namalovala na rty, páč to byla přece "rtěnka", chudinka se úplně zhrozila a bála se, aby mi z toho neslezl obličej :D
    Měla jsem taky období černo-černý, ale to šlo ruku v ruce s ortodoxním metalovým obdobím několik dlouhých let, takže obočí vyškubaný ale pak namalovaný černou tenkou linkou, černý linky (nijak tenký), černý vlasy, černý všechno oblečení... odmalovaná jsem byla jiný člověk :D
    Teď sázím na přirozenost popř. decentní namalování, aby si lidi nemuseli říkat, že jsem v realu bez masky fakt hnusná :) Ono bych to stejně neschovala, přijde mi, že moc líčidel akorát umocňuje nedostatky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jj, já jsem se taky hrabala mamce v kosmetice. a s posledním odstavcem maximálně souhlasím ;)!

      Vymazat
  5. toto byl asi nejvtipnější kosmetický životopis, co jsem si zatím přečetla. a navíc jsem v něm uvedená, tak to máš hned plusové body...

    jinak rčení "pravda je tam venku" jen upravím na "kosmetika je tam venku" a asi si to vyvěsím jeho heslo měsíce nad postel.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :). A dokonce jsem ti vnukla nápad na heslo měsíce, to se úplně dmu.

      Vymazat
  6. Fantastický článek ! Více takových : )

    OdpovědětVymazat
  7. pobavilo :)))

    ale jako upřímně, mně se na tobě ta černá líbí :D nejsi přehnaně bílá a máš světlý oči ... takovejm typům sluší černá nejvíc ;) (naopak smaženkám s nalepenejma řasama aka "jsem dokonalá kočka z Brazílie, záviďte mi můj exotickéj lůk" vůbec)

    (svoje kosme CV taky někdy sepíšu ;))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dík s tou černou...no, někde vyhrabu fotky, kde mám černý vlasy a jsem bez make-upu, to je teprve ta pravá hrůza. Na tvoje CV se moc těším, určitě to bude dost zajímavý ;)!

      Vymazat
  8. malá štětka :D To řeknu nějaké matce až půjde s dcerou, která má nalakované růžové nehty a přibarvené vlasy v šesti letech. ,,Pani, ta vaše dceruška vypadá tak.. no jako malá štětka." :D Svou kosmetickou minulost nechávám spát, ani se mi nechce v tom rýpat, červenala bych se až za ušima!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D To klidně řekni, protože v 6 letech je fakt docela brzo :). Když je tvoje kosmetická minulost taková, že by ses červenala, tak to určitě bude hodně zajímavý, sepiš to ;)!

      Vymazat
  9. Krásně jsem si početla. Jsem ráda, že nejsem jediný člověk, co vlastními pokusy o zkrášlení vypadal jako, že nenávidí vše živé. :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Řekla bych, že takové období máme za sebou snad všechny :).

      Vymazat
  10. Já si tedy zvýrazňuji jen oči a leskem rty, ale taky mám ráno pocit, že větší prdu už prostě nemůžu mít:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně lesk na rty vydrží asi patnáct minut, takže to pro mě nemá význam :). Ale viděla jsem tvůj blog a jsem na tebe naštvaná, že jsi tak krásná :).

      Vymazat
  11. jeej vidis...na detske malovatka a prve laky na nechty som uplne zabudla. detske malovatka som raz dostala na vianoce a potom ako som ich vysypala na koberec som mala prisne zakazane cokolvek podobne domov doniest:D

    OdpovědětVymazat

Děkuji za všechny vaše komentáře, moc mě těší!