sobota 22. června 2013

Never have I ever...TAG

Znáte tuhle hru? My ji občas s kamarádama hrajeme, pravidla jsou chlastací - někdo řekne třeba "v životě jsem si nečistil zuby" a každý, kdo to někdy už dělal, tak se napije. Alkoholu, ov koz. Rozhodla jsem se tuhle hru převést na TAG, respektive podobný jsem objevila na blogu ZDE a v rámci prokrastinace k němu přistupuju :). Pokud v něm chcete pokračovat, budu moc ráda, pravidla jsou jednoduchá - napsat deset věcí, které jste nikdy nedělali. Pokud možno, aby to bylo něco, co je relativně obvyklé, žádné "v životě jsem nejedla býčí oko". Jasné? ;)

Článek jsem opět doplnila vkusnou fotodokumentací. Předem varuji, že kdyby vás moje krása nějak zahanbovala, tak já za to opravdu nemohu.



1. Nikdy jsem nedělala žádnou zkoušku dvakrát.

A doufám, že se to v úterý nezmění :).

2. Nikdy jsem nezažila "fázi růžových brýlí" ve vztahu.

Znáte to, takové to počáteční zamilování. Tak to jsem nikdy neměla, prostě mi to nejde, začátky vztahů jsou pro mě neskutečný stres a na každé rande jdu s tím, že bych radši dělala něco úplně jiného a vykašlala se na to. Dlouho mi trvá, než si na někoho zvyknu a začnu mu aspoň trochu důvěřovat a přestat se bát trapnosti, která při osobním kontaktu může nastat. Většinou jsem s lidmi začala chodit proto, že to tak nějak vyšlo nebo mě k tomu někdo přinutil, protože jinak by mě na ta rande nikdo nedostal. Leda bagrem.

všichni ostatní stojí na fotce zády a tváří se normálně, Kristýno
3. Nikdy jsem nebydlela dlouhodobě mimo domov.

Spousta holek v mém věku má za sebou bydlení s přítelem nebo spolubydlícími. Co se týče školy, tak mám štěstí, že jsem z Prahy a celá cesta na vyučování mi trvá asi dvacet minut. Navíc doma bydlím ráda, jsem na mamku se ségrou dost fixovaná a neměla jsem nikdy touhu "vypadnout". Každopádně v nějaké dohledné době mě čeká sestěhování s přítelem a já jsem to už i oplakala :). A jsem z toho lehce nervózní, protože jsem zvyklá na svůj prostor (= pokoj) a teď budu muset sdílet bydlení s někým "cizím". A uvidí moje nesváteční kalhotky se sobama a tak. Super!

rychlá stomatologická prohlídka
4. Nikdy jsem neměla nic zlomeného.

Ale zato jsem měla dvakrát vykloubené rameno. Jo, mluvím o tom hodně, celé moje okolí to ví :D Byla to asi ta nejbolestivější zkušenost v mém dosavadním životě a bohužel z toho mám trvalé následky. Také jsem kvůli tomu skončila s jízdou na snowboardu, protože mi to po dvojitém zranění docela ztrpklo. A oprášila jsem lyže!



5. Nikdy mě nedojalo dítě.

Když jsem třeba četla ve zprávách o týrání nebo tak, tak děti mě nikdy nějak nedojaly. Ale jakmile někdo ublíží zvířatům, tak řvu a jsem z toho hotová ještě celý den. Děti beru jako takovou hezkou věc na hraní, jsou roztomilé a mají všechno malé (ručičky, nožičky...)...ale může z nich vyrůst třeba Hitler, žejo. Zatímco zvířata nemají v povaze zakódována být zlá pro zlo samotné, takže ubližování zvířatům prostě nesnesu. Když náhodou někde třeba narazím na fotku z útulku pro psy, brečím hned. Kdybych mohla mít jedno globální přání, tak bych všem zvířátkům světa přála milující domov a majitele. Děti až ve druhé řadě.

s lil' sista na výstavě Republika. předvádím nudu

6. Nikdy jsem neviděla Forresta Gumpa.

Když zvážíte, že už několik let píšu filmové recenze, tak je to škandál. Popravdě, jednou jsem to zkoušela, ale vydržela jsem to hodinu, a pak už se to nedalo. Je to snad ten nejutahanější film na světě.

7. Nikdy jsem neměla Starbucks kafe.

Já na kafi moc nejedu, ani na čaji. Starbucks jsem sice jednu navštívila (v New Yorku), ale koupila jsem si tam obří cookie. Takže vlastně vůbec nevím, o co jde. A jsem ráda, že mi kafe nějak extra nechutná, ušetřím peněz...:).

8. Nikdy jsem nebyla malá.

Některým dětem se stává, že jsou malého vzrůstu, ale pak se vytáhnou. Ne tak já, byla jsem větší než všechny ostatní děti už odmala. Celkem mě štvalo, že už v šesti letech nemůžu do dětského koutku McDonald's (do 150 cm)...s postavou obryně se smiřuji až v posledních letech a dnes jsem za ni docela ráda. 

můj bývalý šéf z práce, jeden z mála vyšších mužů, ba i o půl metru. a já jsem opět sexy.

9. Nikdy jsem neměla rovnátka.

...a jsem v šoku z toho, kolik lidí je mělo. Mně se to nějak zázračně vyhnulo, ale ne že bych měla nějaké kouzelně rovné zuby, do těch spodních se dokonce vejdu s mezizubním kartáčkem, takže nějaký prostor pro srovnávání by byl. Připadám si úplně vyčleněná ze společnosti :D.


10. Nikdy jsem neměla jedničku z tělocviku.

No dobře, trošku kecám. Měla jsem jedničky na základce (do páté třídy), ale to proto, že mi učitelé nechtěli kazit vysvědčení. Na gymplu (osm let) jsem ji ale nikdy neměla. Měli jsme přísné tělocvikáře, takže když jsem zaplavala 50 m kraula o 0,01 s později, než byl limit na jedničku, tak čau čau, bambíno :). Známku z TV mi pokaždé značně vylepšovalo plavání, protože to mi opravdu jde, ale na gymnastiku jsem talentovaná nebyla (bojím se výšek, takže jakmile došlo na výmyk na hrazdě, tak jsem dostala záchvat fobie a přistála mi pětka :D) a vždy jsem dostala pětku z dlouhého běhu, protože jsem ho kvůli srdečním problémům nesměla běhat, ale tělocvikářka byla přísná, takže jsem to odchodila a dostala za pět. Tělocvik mi vždycky dost kazil vysvědčení, tak jsem si dokonce na pár let zařídila plnou omluvenku z něj.

...na to už snad ani není co říct
A co vy a vašich deset věcí? Máme něco společného?

Těším se na komentáře,
IYF






39 komentářů:

  1. Můžu říct, že tak minimálně polovinu mám stejně, hlavně s těmi zvířaty. Nesnáším, když vidím někde v novinách články o týrání, to hned brečím. A foresta jsem taky neviděla, ani tu hodinu :D

    OdpovědětVymazat
  2. Jo, přesně! Děti mě taky vůbec nedojímaj. Ale pejsci a utýraná zvířátka, za to bych klidně nastolila doživotní trest!

    Jinak přeji hezké a šťastné bydlení s přítelem:-)

    OdpovědětVymazat
  3. s body 3, 4, 5 a 8 se ztotožňuji :) teda u mě je to dokonce až tak, že mi většinou děti ani nepřipadají moc roztomilé (no co jsem to za člověka?:D), ale jak vidím štěně tak začnu šišlat :D
    A vždycky jsem taky byla vysoká, na všech třídních fotkách na základce jsem se snažila krčit, abych "tolik" nevyčnívala a měla jsem z toho komplexy, teď jsem naopak ráda :)
    Super článek!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. přesně: dej vedle sebe štěně a dítě a já se hned vrhnu po štěněti :-)
      Marťa :)

      Vymazat
    2. Dante Alighieri29. června 2013 21:45

      Koťátečka jsem daleko hezčí než uslintaný mimina. Kamarádkám, co porodily, nepíšu "jééé, to je krásnej mimísek", ale jen gratuluju. Nechci totiž lhát.

      Vymazat
  4. Ty jsi nesměla běhat dlouhé tratě (tj. měla jsi potvrzení od lékaře, že je to pro tebe zdraví nebezpečné) a tělocvikářka tě je nutila běhat, tak jsi je aspoň odchodila?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to přesně tak, jak říkáš.

      Vymazat
    2. Chápu, že tělocvikářky jsou zvláštní živočišný druh, ale jak tě mohla nutit dělat něco, co máš od doktora zakázané, a ještě to známkovat? Co by dělala, kdybys tam zkolabovala? A proč se za tebe nepostavili rodiče nebo ses neobrátila na ředitele?

      Vymazat
    3. Pokoušeli jsme se to s rodiči řešit, ale ona byla zkrátka drsná...řediteli všechno odkývala a pak bylo vše při starém, tak jsme zvolili cestu menšího odporu - plné uvolnění z TV. Faktem je, že dvakrát jsem tam téměř zkolabovala, ale ona mi jen řekla, že nic nevydržím :D

      Vymazat
    4. A plné uvolnění respektovala nebo tě dál pětkovala? :P Škoda mluvit, tyhlety úči, co považují tělocvik za nejdůležitější předmět na světě... Tělocvik je také o talentu, jako někdo nemá buňky na kreslení nebo zpěv, jiný zas neběhá jako laňka. Ale vysvětluj to nějaké megeře, která umí jen běhat a skákat, nebo možná ani neumí, ale děcka prohání jak křečky v kole.

      Vymazat
    5. Plné naštěstí respektovala :). A jinak nemohu než souhlasit.

      Vymazat
  5. S těmi dětmi jsem měla to samé...dokud jsem neměla vlastní. Vlastně mám to pořád - přijdou mi roztomilé a krásné jen ty moje.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To chápu, vlastní děti asi člověka dost změní.

      Vymazat
    2. Já třeba děti nesnáším. :D Ale předpokládám, že vlastní mít ráda budu. :-) Je fakt, že třeba své malé bratrance a sestřenice miluju, ale děti obecně mi lezou na nervy.

      Vymazat
    3. Mám to taky tak nějak. Děti mě nikdy nebraly, naopak mi vždycky dost silně lezly na nervy. Teď mám dítko vlastní a je to to nejúžasnější, co může na světě být :-) A neteř taky miluju. Ale ostatní děti (včetně dětí kamarádek, se přiznám) ve mně žádné emoce nevzbuzují, naopak mě častěji otravují než abych měla chuť si s nimi hrát a rozplývat se nad nimi.

      Tělocvik jsem taky nesnášela, největší hrůza pro mě byl skok přes kozu :-D Nevím proč, měla jsem k tomu vytvořený jakýsi blok - rozběhla jsem se a u kozy se pak zastavila, pokaždé. Ani jsem se pak už nepokoušela to překonat - řikala jsem si, proč jako. Proč bych se měla stresovat kvůli něčemu tak nesmyslnýmu, jako skákání rozkročmo přes tak debilní nástroj?! Anebo dlouhý běhy, při kterých mě akorát píchalo v boku a bylo mi špatně... Osvobození od těláku jsem vždycky záviděla.

      A Forresta jsem taky nikdy neviděla a když na to přijde řeč, každej se tomu děsně diví.

      Vymazat
    4. Dante Alighieri29. června 2013 21:43

      No jasně, proč umět skákat přes ten debilní nástroj, na co to jako budu potřebovat?! Přesně! Jinak já jsem se před kozou nezastavila, ale např. jsem si narazila obě holeně nebo spadla jak hruška. Skvělé.

      Vymazat
  6. Se 4. jsem mohla souhlasit ještě před čtvrt rokem, ale bohužel, před měsícem a půl mi sundali sádru z pochroumanýho kotníku :) A s tím souvisí i to, že mi po dlouhé době nekazí vysvědčení tělocvik a přemýšlím, že bych to příští rok nějak uhrála znovu na osvobození, i když ten kotník už moc nebolí :D
    A Foresta jsem taky nikdy neviděla :D

    OdpovědětVymazat
  7. Jezis, ja myslela, ze to s tema detma a zviratkama mam jenom ja a myslela jsem, ze jsem divna :o/ tak uz nemusim? fakt je nas takovych vic? Diky! :o) a obryne jsem taky odjakziva, furt jsem rostla a rostla a zastavilo se to az na 184.. puberta byla peklo, ale dnes mam rada sve dlouhe nohy.. a vyska/komplexy z ni = duvod, proc jsem nikdy nechodila do tanecnich a polku od valciku nerozeznam dodnes.. :o)

    OdpovědětVymazat
  8. Super TAG. A naprosto souhlasím s 5 ! Neříkám, že mě nedojme např. týrané nebo zmrzačené dítě, ale pokud bych vedle sebe měla zmrzačeného psa a zmrzačené dítě, opláču více psa. Souhlasím i s tvým názorem u 5 ;)
    Martina

    OdpovědětVymazat
  9. Mám strašnou radost, že si to taky sepsala:) Mě to i napadlo, že bych to mohla zkusit označit jako TAG, jenže pak jsem si říkala, že by to asi nikdo psát nechtěl:))) Nejvíc mě zaujala ta dvojka!! Já jsem totiž zase úplný opak, motýli v břiše si neskutečně užívám a teď mám konečně vztah, kde jsem šíleně zamilovaná už čtvrtý rok:) A Foresta nechápu, já mám ten film hrozně ráda!! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jééé, děkuju :). Já si myslím, že s bodem č. 2 jsem dost ojedinělá a že to bude dost pravděpodobně patologické :). Mimochodem, právě projíždím celý tvůj blog a fakt se mi moc líbí.

      Vymazat
    2. Rozhodně je to zajímavé:) Pááni tak to děkuju, moc mě to těší!! Zvlášť od někoho kdo má tak oblíbený blog!

      Vymazat
    3. já myslím, že bod 2 ti ušetřil hodně starostí :-)

      Vymazat
  10. Tak to je super tag... a jinak opravdu obdivuju první bod! jsi úžasná!

    OdpovědětVymazat
  11. se zvířatama to mám stejně hele:D akorát já nebrečím, ale neuvěřitelně se nasírám, všem těm zmrdům bych sekala ruce (či jiné údy)

    stejně tak jsem neměla kafe od starbucks, bo ho nepiju, ani rovnátka
    a tělák jsem vždycky považovala za výmysl pro trapný hipíky, nakonec jsem si sehnala osvobození, páč už jsem těch lesbo trapáren měla tak akorát dost a odmítala se dále znemožňovat jak nějaká cvičená opice

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S tělákem jsem to měla stejně... taky jsem si nakonec zařídila osvobození a mimo školu chodila stejně cvičit, páč tam jsem dělala co mě bavilo.

      Vymazat
  12. Tyjo tak to je po dlouhé době skvělý dotazník :-) Asi ho jdu taky napsat, dík za zábavu na neděli. Gumpa jsem viděla, ale vážně mě nedojal, nedojímají mě ani děti, ba ani zvířata....no přijdu si jako buran :-D A dokonce nemám ráda psy... raději to ale nikde nezveřejňuji, to by mě lidi ukamenovali :-) Jo a tělák byl pro mě nejtragičtější předmět, té trapnosti...ještě že už to nemusím podstupovat.

    OdpovědětVymazat
  13. Taky jsem neměla nikdy nic zlomeného:D
    A bydlení sama je fajn, myslím si,že si na to zvykneš rychleji, než si teď připouštíš a nakonec si přivykneš na svůj řád a pokoj a potom si už nebudeš moct ani představit bydlet zase s rodičema... tak to alespoň bylo v mém případě. A hlavně bydlení s přítelem je moc fajn :-)
    Forrest Gump je jeden z mých nejoblíbenějších filmů :-)

    OdpovědětVymazat
  14. Se zvířatama to mám úplně stejně! U jakého filmu se rozbrečím? Tam kde jsou zvířata - Hachiko, Marley a já, Zachraňte Willyho! :D :D A gymnastiku na těláku mi ani nepřipomínej, ještě dnes z toho mám hrůzu! :-/ Když jsem se pak na vysoký dozvěděla, že budu mít tělák i tam, tak mě málem švihlo :D naštěstí už bez gymnastiky, tak mě to celkem i bavilo.

    OdpovědětVymazat
  15. Tak ta 10 mě dostala, ale trochu mi to připomíná i situaci a tělocvikáře na mojí bývalé škole - bohužel :(

    OdpovědětVymazat
  16. Ty jo, hned v několika bodech souhlasím :) netušila bych, že se najde někdo stejně divnej jako já - viz bod o růžových brýlích :)

    OdpovědětVymazat
  17. Shodneme se v bodě 1, 2, 4, 7, 8, 9. Co to všichni máte s tím tělákem? :) Buď jsou střední školy plné učitelských lemplů nebo jsou lemplové/fiflenky i mezi studenty. Já jsem dřevo na gymnastiku a skok do výšky, ale s vyučující jsme se vždycky nějak rozumně dohodly. No flame, jen mě to občas zarazí.

    OdpovědětVymazat
  18. Super TAG, dost mě pobavil :D A kolik měříš teď, když jsi byla velké dítě? :) Já zase vyrostla až v jednu dobu, ze začátku jsem byla všude nejmenší... teď 179 cm :D

    OdpovědětVymazat
  19. Dost dobře jsem se pobavila :-D
    A s tím Hitlerem máš recht :-DD

    Bebe

    OdpovědětVymazat
  20. Ježiš, to je super článek, dobře jsem si početla a u něčeho se teda docela divím :)

    OdpovědětVymazat
  21. Tak já naopak kalhotky se sobama za asváteční považuju =D

    OdpovědětVymazat
  22. Dante Alighieri29. června 2013 21:41

    Koukám, kolik toho máme společnýho, nejvíc mě teda zaujalo to, jak si neužíváš začátky vztahu - stejně jako já. To úplně nesnáším. Blbý rande (večeře, kino, jéééžiš), nervozita, trapnost, napětí. Ale nepříjemný napětí! Nějaký motýlky v břiše jsem teda nezažila, nejradši bych celý randění úplně přeskočila a rovnou se s tim chlapem setkávala ve společným domově. :D

    A další věc, se kterou se shodneme - děti mě nedojmou, naopak zprávy o týrání zvířat musím přepínat. A přispívám dvěma kočičím útulkům, nenapadlo by mě posílat prachy dětem, těm totiž posílají všichni ostatní.

    OdpovědětVymazat
  23. Cizi deti me tez unavuji. Unavuje me casto i to vlastni, uzasne a krasne a bajecne :-) Nikdo nedokaze cloveka tak nasrat, jako vlastni rodina :-)))
    Zacatky vztahu me celkem bavily, nebavily me nasledne stabilizovane vztahy :-)
    Nikdy jsem treba nebyla na pedikure, nikdy nepochopim pravidla hokeje a nikdy....no, ma dalsi uz by asi nebyla pro sirsi verejnost, kazdopadne ta tva se cetla vyborne :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za všechny vaše komentáře, moc mě těší!