neděle 27. července 2014

One week of healthy diet challenge! aneb Týden zdravě

Ahoj všichni!

Zdravím vás po dovolené ve  Švýcarsku a děkuji vám, že jste i v mezičase četli přednastavené články. Dnes přibude něco nekosmetického nebo řekněme ze života. Ze života s jídlem :).

Předem upozorňuji, že tento článek bude o mně a mém divném vztahu k jídlu či jednotlivým potravinám. Podtrhuji slovo DIVNÉM, takže pokud vás to bude rozčilovat či šokovat, což si říkám, že by mohlo, tak raději zavřete článek. Díky a prosím nepište nenávistné anonymní komentáře, berte to tak, že každý jsme jiný :).

Nedávno jsme s kamarádkou diskutovaly o zdravé stravě a já jsem měla za to, že pro život člověka, který je hodně zaměstnaný je to neaplikovatelné. Rozumějte, pokud pracujete od 9 do 5, je to srandička, přijdete domů a uvaříte, ale pokud pádíte ze školy do práce, přijdete v 11 večer s tím, že se vám motá hlava z učení, na vyváření na druhý den není vůbec morální síla, obzvlášť, pokud druhý den vstáváte opět třeba v 6. Občas jsem ráda, když mám energii namazat si housku. Takže jak žiju v běžném provozu? Z pečiva a sladkého, protože je to rychlé, nemusí se to připravovat zdlouhavě, nezkazí se to během dne a dá se to jíst i jednoruč, protože většinu denních jídel absolvuju buď za chůze nebo ve veřejné dopravě. Jenže teď mám více času a jelikož jsem až do soboty doma, rozhodla jsem se udělat pokus, že se budu snažit jíst celý týden co nejvíce zdravě a "správně".

Pak je tu spousta dalších problémů :). Například, že jím děsně málo bílkovin, když jsem si to počítala, dostanu se obvykle na 30-50% doporučeného příjmu. Na houby, co. Jenže mně nechutná maso, nemám ho ráda, respektive sním ho, ale většinou si nepochutnám. Tlačím ho do sebe s tím, že žvejkám kus mrtvýho zvířete, tak to vnímá můj mozek. Maso musí být buď dobře schované, třeba obalem v řízku (řízky mám naopak ráda, ale jsou zdravé? Ani prd, co), hodně velkým množstvím omáčky (čau, guláši - ale jen libové) či v klobáse/párku/slanině. Takové to typické zdravé jídlo ve formě kusu masa se zeleninou namísto přílohy je pro mě utrpení - natlačím to jako výplň, ale jsem naštvaná, že jsem si nepochutnala a vyplýtvala kalorie na něco, co je hnusný.

Á propos zelenina, zelenina je taky hnusná, žejo. Nemá chuť, je taková vodnatá a především nezasytí. A je s ní moc práce. Třeba taková mrkev, ta je tolerabilní chuťově, ale mrkev se musí oškrábat! A věnovat minutu času jedné mrkvi, která mě stejně nezaplní...to mě demotivuje to dělat. Rajčata třeba nemůžu, jsou divně mokrá, a mini cherry rajčátka podezřele ejakulují v puse, když je rozkousnete (a když si je vezmu s sebou nakrájená, roztečou se a vytečou z krabičky). Ještě toleruju okurku a papriku, ale je to opět taková blbá výplň, kterou si moc neužiju. A od dob, co jsem se snažila dva dny žít zdravě s tím, že jsem si udělala na oběd kuřecí maso se špenátem, nemůžu vidět ani špenát. Bylo to před půl rokem. Další zelenina, jako třeba kedluben, je pracná, ale chuťově ji taky dokážu strpět. V každém případě mě ale prostě zelenina vůbec nenačutává a nenajím se z ní.

A to nejsou jediné faktory toho, proč mi jídlo nechutná. Mně třeba nechutnají věci, co si uvařím, protože když je za tím ta práce, tak mě to otráví a už mi to nechutná (když jsem psala články pro webový magazín, taky jsem si je po sobě nedokázala přečíst, protože jsem byla otrávená tou námahou a demotivovalo mě to pročíst si je znova). Vrchol lenosti, co. Ale je to tak :). Tuším, že si musíte myslet, že už jsem fakt úplně děsná, já vím...mám prostě hodně divný vztah k jídlu. Jo, a taky se mi prostě nechce věnovat čas přípravě jídla pro sebe, protože jídlo je věc, která mě dělá tlustou,  takže proč mu věnovat péči, aha? Další demotivátor.

Jo a taky když mám hlad, tak mám hlad. Mám obdiv k lidem, kteří jsou hladoví, ale počkají, až přijdou domů a začnou si třeba deset minut vařit. Bych chcípla! Když mám hlad, radši sežeru vlastní ruku, protože je mi blbě, klepou se mi ruce a nedokážu se udržet, abych místo vyváření do sebe nenacpala sušenky ze skřínky. A pokud nemám doma sušenky? Tak prostě sedím na gauči a trpím. Ale nedokážu vyvinout činnost ve formě vaření, protože ta spotřebovává další energii a já už hlady nevidím. Jestli vařit, tak ve chvíli hladu zvládnu maximálně pizzu z mrazáku, protože tu strčíte do trouby a udělá se sama, já mezitím můžu dělat něco, abych se odpoutala od jídla, třeba domácí práce a podobně. Ale kdybych stála nad hrncem, tak to nedám a sním z něj všechno ještě polosyrové nebo nevím :).

Další věc je, že pro mě hraje roli vzhled a konzistence. A logika, jakmile mi přijde jídlo jakýmkoli způsobem nelogické, nedokážu ho sníst a dělá se mi z něj blbě. Například se mi tuhle rozvařila až moc ovesná kaše a byla nelogicky rozpatlaná...snědla jsem dvě lžíce a vyhodila ji, protože jsem nemohla. Cottage není logický, protože je to sýr, ale sýr nemá vypadat jako divné kousky plavající ve smetaně, sýr má vypadat jako plátky nebo kolečko :). Nedokážu takhle sníst spoustu věcí a ze spousty věcí se i dělá špatně od žaludku, například konzumace tofu byla doprovázena celonočním "šavlovým tancem". Taky nedávám různé kombinace chutí, například smoothie kombinované ze zeleniny a ovoce by mě jistě zabilo.

 Jo, a ještě nemůžu příliš těsný kontakt jednotlivých ingrediencí daného jídla. Na netu vidím krásné fotky nazdobených kaší, ve kterých je třeba několik druhé ovoce, sirup a například čokoláda nebo arašídové máslo, ale já bych to neuměla sníst, protože kdybych zabořila lžičku, začalo by se to míchat a arašídové máslo by se zamíchávalo do kaše a z ovoce by se mohla táhnout třeba trochu šťávy a to všechno by se zblemcávalo postupně dohromady...a já jdu od toho. Taky u vás ve školce byly děti, které si krupicovou kaši s máslem, kakaem a cukrem navrchu celou zamíchaly? Mně se ještě teď z téhle vzpomínky navaluje. 

Obecně mám zkrátka se zdravou výživou problém, protože 90% zdravých jídel mi z některého/či kombinace) výše zmiňovaných důvodů nechutná. A já nevím, jak vy, ale zase nedokážu žít každý den přinasraná z toho, že se nemám na co "těšit", protože všechno, co budu mít ten den k jídlu, bude hnusný. Dokážete to vy? 

Takže vidíte to? Já a jídlo máme fakt HODNĚ divný vztah. Ale po debatě s kamarádkou jsem se rozhodla, že udělám sama pro sebe malou výzvu a zkusím se trochu překonat! Protože třeba se to dokáže zlomit, třeba mi zdravé jídlo začne chutnat. Víte co, co když si člověk dokáže zvyknout na chuť hnusného jídla? A jak na to zareaguje můj šílený žaludek, když do něj budu dávat zdravé věci? A jaká bude moje nálada?

Především o náladě tedy bude můj další článek, který uveřejním v sobotu, a bude s v něm tak nějak shrnutý celý týden, hlavně z hlediska pocitů. Nebude to plných 7 dní, ale od pondělka do soboty, pak totiž odjíždím pryč, ale zkusím to i tak. Trochu se bojím a trochu jsem z toho předem naštvaná, že to bude hnusný a že obětuju svoje volné dny na to, abych si je záměrně znepříjemnila, ale je to výzva! A já jdu do toho!

A co vy a jídlo? Jste taky divní? Co si myslíte o mojí výzvě, fandíte mi? :)

A gratuluji, že jste dočetli do konce. 

Krásný den,
IYF

P.S. EDIT: JEŠTĚ JEDNOU ZDŮRAZŇUJI, ŽE SE JEDNÁ O TÝDEN PROTO, ŽE V NEDĚLI ODJÍŽDÍM PRYČ A DO KONCE PRÁZDNIN NEMÁM DELŠÍ DOBU, KDY BYCH TOMU MOHLA VĚNOVAT TU SNAHU (pochybuju, že si budu škrábat mrkev na dovolené nebo až budu v nemocnici po operaci...) - TO JEN ABYSTE ZE MĚ NEDĚLALI DEMENTA, ŽE TÝDEN JE MÁLO APOD. DÍKY :)

36 komentářů:

  1. Hodně štěstí!:D:)
    Máš docela divný vztah k jídlu, souhlasím ale nijak neodsuzuju:D:) Já nejím maso a kdybych mohla tak jím jen ovoce, sladké a brambůrky :X na nic jiného nemam nikdy chuť..
    Píšeš, že zelenina nezasytí ale nesouhlasím s tebou..udělej si velkou mísu salátu a budeš plná celý večer:) nebo grilované cukety, papriky s nivou.. mnam :)
    Já chtela byt cely vikend na melounu ale nedávám to:D v létě mám snad větší chute nez v zime:/
    Jsem zvedava na clanek v sobotu :)

    OdpovědětVymazat
  2. Já tě dost chápu, i když tak divnej vztah k jídlu teda nemám :D Rozhodně ta zamíchaná krupicová kaše je dost nechutná :D

    OdpovědětVymazat
  3. Fandím a moc! Mám divný vztah k jídlu, vlastně moc kladný. Nemám prostě takovou tu hranici, že už jsem sytá, protože se do mě vejde hrozně moc. Všichni u stolu už odpadají a já pořád jím, jím a jím. A taky mi všechno chutná, teda ne všechno, ale jsem naučená jíst všechno a prostě když to je na talíři, tak to do sebe hodím, žejo. A zeleninu nemusím taky, leda v takové úpravě, kdy už je zbytečné jí jíst, protože zdravá už není. No a pak zkuste s takovou nenasytností a věčnou chutí nevážit metrák :-(

    OdpovědětVymazat
  4. Me to prijde jako hrozne vtipne popsanej vztah kjidlu =D ja mam zdrave jidlo rada,nejlepe kdyz ho nekdo jiny pripravi, ale zas ze bych neco jedla jen proto ze to je zdrave.....treba pohanka tak smrdela ze letela do kose :)

    OdpovědětVymazat
  5. Zvykla by sis, ale týden je podle mě na něco takového hodně málo. Spíš to skončí tak, že si potvrdíš, jak to nemá cenu, je to vyplýtvaná snaha a to jídlo je hnusný. Potřebuješ prostě přepnout v hlavě. Je to o psychice. Mám se ráda, chci si pochutnat, chci být zdravá, chci do toho investovat energii a čas. Když ti nebude líto nad tím stát, naučíš se vařit si zdravá jídla, která ti budou zároveň chutnat, zasytí tě, dodají ti to, co potřebuješ. Pak se ti nebudou hlady podlamovat kolena, nesežereš to první, co bude po ruce a nebudeš napružená.
    Taková zelenina je jen o správné přípravě, druzích, které "můžeš" (zeleninu mám ráda, ale rajče nedám i kdyby mě mučili, ale tak násilí si netřeba dělat) a trošce zvyku. A zdravá strava taky není jen o tom dlabat k večeři hnusnou dušenou mrkev, ke který mám odpor a ještě být napůl hladová. Zeleninový salát podle mě logicky moc nezasytí a chce to si do něj přidat třeba kousek sýra.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naprostý souhlas. Největší blok je psychický, hlavně je důležité vědět proč chceš jíst zdravě a utvrdit se v tom, že ti to za to stojí. Stejně tak jsem chtěla napsat, že týden opravdu nestačí - týden zdravé stravy je oproti tvé běžné téměř k ničemu, nezvykneš si na žádnou novou chuť a bude ti jen připadat, že tomu věnuješ moc času. Tělo (a hlavně myšlení) si na nový režim musí zvyknout, a to nejde jen tak ze dne na den. Když já mám z toho článku tak nějak pocit, že jsi zdravou stravu už stejně odsoudila a hodláš si jen dokázat, že to není nic pro tebe. Ta lenost oškrábat mrkev apod. to jasně dokazuje. Nechci moralizovat, ale takový přístup asi nemůže dopadnout moc dobře.
      Abych psala i konkrétně - sama nejsem zrovna ukázka zdravého životního stylu, ale snažím se s tím bojovat a opravdu to není záležitost na týden. Buď chceš jíst zdravě a tím pádem to bude stát nějakou námahu, nebo to asi moc cenu nemá. Připomíná mi to trochu několikadenní diety, se kterými vždycky přišly spolužačky. Výsledek žádný, ale měly pocit, že pro sebe něco dělají.
      Mně třeba hodně dlouho trvalo naučit se snídat, teď si bez toho nedokážu představit ráno. Taky jsem musela odbourat pojídání brambůrků (jeden čas fakt prakticky denně). Pořád je mám moc ráda, ale vždycky si dvakrát rozmyslím, než je koupím a teď už je skoro nejím, vlastně jen o zkouškovém (to mám jídlo celkově jako berličku a jím jako prase).
      Tím dlouhým příspěvkem jsem chtěla jen říct, že je asi fakt načase se nad svým jídelníčkem trochu zamyslet a naopak si myslím, že je jednodušší se do toho dostávat postupně, kdežto taková huráakce moc výsledků nepřinese. Doufám, že jsem tě mým elaborátem moc neotrávila. :-)

      Vymazat
    2. Holky, je to týden proto, že v neděli odjíždím!!! Možná jeto málo, ale zase jindy nemám více času v kuse takhle o prázdninách, aniž by to bylo vyrušené nějakou cestou či praxí, pak jdu na operaci. Proto "jen" týden, navíc musím dělat malé kroky, pro mě je i tohle záhul...lepší tohle, než nic. Týden je pro mě tolerabilní, ač jsem z toho přednasraná, teď jsem byla nakoupit jídlo a jsem totálně otrávená :D.

      Vymazat
    3. Ale to je to, co jsme se tu se slečnou snažily říct. Nemáš být přednasraná, otrávená a to jídlo by ti nemělo nechutnat. :-) Jinak je to zbytečný. Věřím, že by to překlenout šlo, ale podle mě ne za týden.

      Vymazat
    4. Tak víš jak, jsou dvě možnosti, buď to zkusím aspoň na ten týden, což mže být cesta k nějaké dlouhodobější změně, nebo se na to vykašlu a budu žít do konce života o brambůrkách. Co myslíš, že je lepší? :)

      Vymazat
    5. Podle me je jeste treti moznost, a to zacit postupne...taky nemam praci od 8 do 16 hod a stejne se zvladnu stravovat jaks taks zdrave...postupne jsem si nastavila rezim a zvykla si.

      Vymazat
  6. :DDDDDD to pobavilo, extra divný, I like.
    Ejakulující rajčata jsou epic (taky je kvůli tomu moc nemusím a krájím je, když je možnost) a zamíchání krupicový kaše rovněž nepobírám.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zamíchaná kaše je nejlepšejší! A ejakulující rajčata.. na ty narazím vždycky, když mám bílý tričko! :D
      Držím palce, ať pokus dopadne dobře. Taky bych něco takového potřebovala.. poslední dobou dost vynechávám obědy a tak do sebe nejvíce kalorií během dne dostanu z piva :D

      Vymazat
  7. Docela to chápu, mám občas podobný problém, zvlášť nesnáším, když se míchá teplé a studené - jako když mám třeba bramborovou kaši a někdo mi na to jako oblohu kydne studený zelný salát. Jo a taky většinou všechno jím odděleně, že si prostě neudělám sousto, kde mám kus přílohy a kus masa, prostě sním nejdřív maso a až potom přílohu...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S tím mícháním teplého a studeného to mám úplně stejně - naštěstí si obvykle připravuju jídlo sama, takže se s tím tolik nesetkávám. Nicméně v menze to dělají moc rádi, třeba do bramborový kaše nebo do rýže plácnou kousek okurky/rajče, které bych si moc ráda dala, ale proč to proboha zabodávají doprostřed té teplé masy? Pak je zelenina teplá, orosená nebo opatlaná a z toho se mi úplně obrací žaludek.

      Vymazat
  8. Nooo tak to Ti teda hodně fandím, aby ses s tím jídlem poprala, protože Tvůj vztah k jídlu je fakt DIVNEJ :D. Já mám zase zdravou stravu ráda moc a kdyby to nebylo tak drahý, tak takhle jím pořád :)
    http://veru-life.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  9. No mam to tak trochu podobne, ale jen trochu. Nemam problem s jidlem jako takovym, ovoce a zeleninu mam rada. Varim docela zdrave, ale problem mam s casem jidla. Rano sice pravidelne snidam, ale v praci si cas na dalsi jidlo najdu az kolem 14 hod, coz znamena takovych 10 hodin od te snidane. A jakmile vecer prijdu z prace vrhnu se na vsechno, co mame doma. Ach jo :-(

    Maru

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neumim pocitat! Od 6 do 2 to vazne 10 hodin neni. Jsem vazne prepracovana a potrebuju dovolenou :-D

      Vymazat
  10. Super článek, s některými body se ztotožňuju, i když zase asi tak "divná" nejsem. :) Slečny nade mnou mi přijdou až trochu moc moralizující, jako kdyby ta zdravá strava musela být všechno anebo nic. Takže si dovolím přispět taky se svou troškou do mlýna, která snad bude trochu víc povzbuzující. (A předem se omlouvám, že ta troška bude asi dlouhá.)

    Předně chci říct, že mám úplně stejný problém, co se času týče. Na byt chodím většinou až kolem deváté večer, to se mi vážně vyvařovat nechce. A nebaví mě to. Nebaví mě vyvařovat pro sebe, neumím to a nechutná mi to. Než uvařím, hlady šilhám. Jo, mohla bych se v tom cvičit, ale já mám zkrátka jiné priority a jiné věci, kterýma chci strávit ten zbytek času, co mám doma.

    Takže jsem jídlo taky moc neřešila, jen se snažila nepřecpávat, pít dost vody a pravidelně cvičit. Cvičením jsem si celkem hezky vytvarovala postavu, zhubla tuk, ale nabrala svaly, takže se to váhově a mírově neprojevilo a já si rok a půl od tehdá, co jsem začla pravidelně cvičit, držela svou klasickou váhu 61-62 kilo (měřím necelých 170 cm).

    No a v březnu jsem se trochu hecla, řekla jsem si, že by to možná chtělo trochu zahýbat i s jídelníčkem, že třeba by se povedla nějaká výraznější změna (hlavně na břichu - mé jediné problémové partii), že pořád chodit na ty bramborové přílohy v restauracích asi není dobrý... no zkrátka jsem si udělala taky takový delší pokus. Vtip je v tom, že ta moje "zdravá strava" zas tak zdravá není a mám v ní vždycky něco, na co se těším.

    Snídaně: jsem neschopná si vyvařovat nějaké kašičky a tak. Trpím ranním nechutenstvím, ale jsem mlsná, takže do sebe dostanu jedině něco sladkého. Ovšem ráda se ráno dlouze zkrášluju a cesta do práce mi celkem trvá, takže na snídani ani nemám moc času. No takže jediné řešení - koupím si vždycky na týden dopředu nějaké dobré jogurty/tvarohy/mléčné výrobky, klidně s čokoládou, müsli, křupinkama, podobnýma blbostma a přikusuju k tomu nějaký suchar. Mám ráda třeba tvrdý maces chlebík, hlavně ne žádné kynuté bílé nebo vícezrnné (jakože celozrnné = karamelem obarvené bílé) pečivo. Pak jedu do práce, kde si dám kafe, banán a oříškovou tyčinku (lepší a výživnější varianta müsli tyčinek), na začátku týdne klidně i nějakou buchtu, co si dovezu od našich. Takže drobnosti, ale sladké, co mi chutnají.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V práci dostáváme stravenky a já za ně poctivě chodím na obědy. Na ty chodím už v jedenáct. Máme v okolí hodně dobrých restaurací + vaření mě nebaví, takže je to jasná věc, rozhodně za ně nenakupuju v supermarketu. Samozřejmě v restauračkách většinou moc zdravě nevaří, ale výběr je velký, takže se vždycky něco najde. Ze začátku jsem si pořád dávala nějaké maso + brambory (já maso ráda), v rámci svého experimentu jsem si začla chodit spíš na těstoviny, maso s rýží, saláty s bagetama, bramborovu přílohu max. jednou týdně. A fakt mi to chutná, takže se na obědy těším a nemám depku, že budu jíst celý den hnusy.

      No a tím jsem naplnila svou denní kvótu jídel, na které se těším. :D Pak už omezuju množství. Svačina kolem druhé až čtvrté je třeba jen ovocný/vanilkový/čokoládový kefír. Nebo tuňák ve vlastní šťávě. Nebo knäckerbrot s žervé a rajčaty (ty já zase jako máloco ze zeleniny ráda). Mezi pátou a sedmou hodinu cvičím, potom si dám zase na rychlou energii banán. A večeře na bytě je už jen něco malého. Třeba plátek macesu s šunkou a sýrem. Nebo nakrájený balkánský sýr s rajčaty a provensálským kořením. Zkrátka už moc nejím a jak jsem si na to zvykla, tak ani nemám hlad.

      No takže na oběd si vyberu vždycky něco, co mi chutná a na co se těším, aniž bych to musela vařit. Celé dopoledne prakticky mlsám. Ale tím, že to mám takhle rozložené a i dost cvičím, tak mi hned po pár týdnech doma začli říkat, že jsem zhubla, že mi to sluší a ať v tom pokračuju. No tak jsem si stoupla na váhu (kterou obvykle ignoruju, když jsem rok a půl vážila furt stejně) a zjistila, že jsem zhubla za 2 měsíce 4 kila.

      Tak v tomhle jídelníčku pokračuju a jsem spokojená. O víkendu u našich jím ale pěkně nezdravě, co uvaří mamka. :) Přesto šla váha ještě o něco dolů, mám teď 56 kilo, to jsem měla naposledy na gymplu a už jsem ani nemyslela, že je to fyzikálně možné. Přitom mám nejlepší fyzičku v životě a ani jsem nemusela obětovat svůj čas vyvařování zdravých jídel, co mi nechutnají. Neříkám, že by tohle fungovalo každému, je to hodně individuální, já navíc dost cvičím (5x týdně hodinu komplexního cvičení, co je napůl kardio, napůl posilování). Ale jde to, aniž by se člověk musel cpát samou zeleninou a musel si doma vařit cokoli speciálního.

      Asi jsem měla napsat vlastní článek, než ti to tu takhle spamovat...

      Vymazat
    2. Moc ti děkuju za článko-komentář, určitě by to bylo prospěšné i pro osatní čtenářky, kdybys o tom sepsala celý článek, ale vážím si toho, žes mi napsala takový motivační komentář :)! Hned cítím, že snad i pro mě existuje naděje :).

      Vymazat
    3. No tak ono stravovat se zdravě zase neznamená, že si napíšeš jídelníček na týden dopředu, načež si stoupneš k plotně a teď budeš hodiny vyvařovat a rozdělovat do krabiček a balíčkovat do lednice stohy svačin a večeří na příští dny. Připadá mi akceptovatelný to udělat prostě tak nějak, aby to člověku vyhovovalo. Pokud se mi ráno nechce ani krájet a mazat chleba, klidně je ok si otevřít jogurt a k tomu přikusovat jablko. Pořád je to lepší, než do sebe za chůze natlačit tatranku, že... :-) Stejně tak je samozřejmě ideální, pokud si můžete s sebou vzít oběd, který si sami připravíte a ten si v rozumnou dobu sníst. Beru, že vařit pro jednoho se moc nevyplatí, tak holt uvařit třeba na dva dny, když u toho stejně není kdy každý den stát. Jo, o to víc se musíte snažit a přemýšlet, CO si uvaříte, aby vám to ještě druhý den nelezlo i ušima. Stejně tak je pořád lepší si s sebou na jídlo přibalit namazané chleby a třeba nějakou zeleninu než si koupit bagetu, pokud není čas a k teplému jídlu se dostanete až třeba večer doma. Ono to fakt jde. Nikomu nekážu o tom, co má konkrétně jíst nebo kdy to má jíst. Myslím si, že poučky, jak jíst pětkrát denně a snídat, stejně nefungujou. To si musí každý nastavit podle sebe. Ale aby si to nastavil, tak musí zkrátka chci a nefunguje přednasraný přístup, jak mě to nebaví, obtěžuje mě i dojít do ledničky a to jídlo je stejně hnusný... Nevím, jak vy, ale pokud mi záleží na tom, abych z domu vyšla namalovaná a alespoň trochu mi slušelo to, co mám na sobě, tak mi nevyhnutelně záleží i na tom, jak je na tom moje tělo zevnitř, tedy co jím. Ten čas, který provymýšlím nad tím, co zdravého a chutného si ukuchtit a prostojím u plotny, není zbytečný a ztracený, ten investuju do sebe, protože se mám ráda.

      Vymazat
    4. D., já s tebou souhlasím, ale na druhou stranu pokus se vžít do toho, že třeba ne každý je předem nadšený z nějaké změny, ačkoliv ví, že může být pozitivní. Já taky nechodím ráda k zubaři, ale vím, že je to lepší než mít shnilé zuby, tak tam jdu...a třeba se časem můj postoj změní, co já vím. Ale nestačí pro začátek to, že mám aspoň trochu vůle to zkusit? Připadá mi, že chceš, abych hned na začátku byla nadšená a plná elánu a všeho možného...to je podle mě příliš, co žádat, v tuhle chvíli :). Pro mě i tohle je velký krok, vezmi v úvahu ještě to, že jsem měla anorexii, což ti taky dost změní vztah k jídlu (jak jsem psala, jídlo je pro mě něco, co mě přeci dělá hnusnou a tlustou, tak proč se snažit?). Nehledě na to, že mít se ráda je běh na dlouho trať a řekla bych, že pro většinu žen to není úplně samozřejmost. Tak jen nebuď prosím tak přísná. Když nebudu moct jít po malých krůčcích, tak se na to stejně vykašlu, znám se.

      Vymazat
    5. Já jen říkám, že to jde i bez toho vaření, pokud na to člověk fakt není. Opravdu jsou lidi, které to zkrátka nebaví, takže tyhle argumenty půjdou mimo ně. Já si myslím, že mám teďka stravu dobrou a vyváženou, ač mnou nevařenou. Jsem na tom fyzicky (i vzhledově) a psychicky nejlíp, co jsem kdy byla.

      Vzhledem k tomu, že mě vaření nebaví, na bytě mám jen plotýnkový vařič (žádná trouba ani mikrovlnka) v tmavé pidi kuchyňce o velikosti ani ne 2 m2, ráno mám na hygienu, snídani, obléknutí se a make-up asi hodinu, přičemž večer přijíždím mezi devátou a desátou a v jedenáct jdu spát, tak si myslím, že je celkem logické, že si vařit nebudu.

      Přitom mám k jídlu vztah pozitivní, každý den se na něj těším. Rozhodně mě baví víc zajít si s kolegyněmi i z jiných kanceláří, které jinak nevidím, na oběd do restaurace, než si jako některé zaměstnané maminy u nás nosit do práce krabičky a jíst ohřívaný oběd u stolu s počítačem. Oběd je pro mě malá společenská událost, pocit, že jsem si uvařila něco zdravého do krabičky mi ji nenahradí. No a snídaně a večeře preferuji malé, takže není co vyvařovat.

      Nevím, proč někteří nekuchařky tak hejtí. Vlastní vaření není jediným možným způsobem zdravého životního stylu. Já mám někdy pocit, že ti, co vaří a věnují tomu čas, si myslí, že stejného efektu jinak docílit nejde, protože oni tomu přece věnují tu spoustu času, takže zkrátka na tom musí být líp. A když přijde někdo, kdo řekne, že ne, tak je to štve. No a tón článku mi přijde trochu "přednasraný" jedině proto, že autorka právě tyhle reakce očekávala a už to jí kazilo náladu při psaní. Tak jsem ji jen chtěla uklidnit, že zas tak zlé to s tou zdravou stravou není a nemusí to být jen všechno nebo nic.

      Vymazat
    6. A musím říct, že pokud člověk zkrátka není ten typ, co ho zkoušet nové zdravé věci baví, tak radikální změna je opravdu spíš nereálná. Já za uplynulých deset let taky několikrát zkoušela "radikální" změnu. Vždycky jsem si nakoupila spoustu zdravých věcí (i když jsem věděla, že je nemusím), začla si vyvařovat zdravá jídla (když jsem byla na škole, tak jsem na to ještě měla čas) a jak to asi dopadlo? Po dvou týdnech mě to přestalo bavit.
      Teď už jsem se smířila s tím, že kuchařka ze mě nebude. Udělala jsem několik spíše menších změn v jídeníčku, stravuji se takhle už pátý měsíc a naprosto mi to vyhovuje, navíc vidím výrazné výsledky. Takže já jsem spokojená, fakt je pro spoustu lidí podle mě lepší menší změna, u které vydrží, než radikální skok, který je znechutí.

      Vymazat
    7. Ad to nevaření - já si celkem ráda udělám oběd do krabky, než pokaždý někam jít, a to z toho důvodu, že jsem paranoidní a bojim se, z čeho v tý restauraci jsou schopný vařit :DD jakože třeba okrajujou plesnivý kusy u zeleniny, maj tam špínu, prošlý maso apod. Prostě doma vím, z čeho jsem si to uvařila, ale co jsem viděla pár dílů šéfa, tak se moje chuť jíst v restauracích značně snížila :D výjimky dělám jen u věcí, kde by člověkprolém viděl hned, jako třeba sushi, burgery a tak

      Vymazat
    8. Díky za tenhle koment Mooro, chtěla jsem napsat něco podobnýho. Zajít si někam na jídlo je určitě fajn. Nechci házet všechny restaurace do jednoho pytle, ale stav kuchyně a celková hygiena je ve většině českých restaurací tak tristní, že to mnohdy hraničí s nebezpečím pro zdraví. A to jako vážně.

      Vymazat
    9. Psala jsem pod svůj minulý komentář další, ale ten mi google sežral.

      Brunwen, píšeš, že moc moralizuju, ale podle mě nejsme ve při. :-) Ztotožňuji se s tím názorem, že je mnohem efektivnější dělat třeba i malé změny, ale postupně, protože u toho člověk vydrží, což jsem se snažila vyjádřit výš. Mimochodem tvůj postup mi přijde fajn - najít si vždy to, na co se můžu těšit. Neříkám, že je nutné jíst jak podle příručky, naopak jsem chtěla říct, že je fajn to jídlo zlepšit aspoň trochu, každopádně dlouhodobě. Proto jsem psala o tom, že týden je málo.

      Nicméně ti Kristýno držím palce a doufám, že ti ten týden pomůže. Odhodlala ses začít, a to je první krok. Vím jaké to je chodit na praxe od 7, vracet se domů v 5 a po večerech se muset se učit, takový režim zrovna dvakrát nemotivuje k řešení jídla. Vůli začít máš a ta je moc důležitá; přeju ti, abys překonala ten odpor.

      Vymazat
  11. Achjo, právě se mi smazal můj mega komentář :D Tak ještě jednou:) Článek mě strašně pobavil! :) mám to v dost věcech podobně, i když můj vztah k jídlu není až tak divnej. Spousta věcí mi přijde nechutných, často si to prostě znechutím ve svojí hlavě. Třeba když jím knedlíky a omáčku a chci si přidat, musím si přidat na nový čistý talíř :D Nesnáším ohřívané jídlo z předchozího dne, ačkoliv to třeba chutná stejně, když vím, že je to ohřáté, mám blok. A celkově jím hlavně očima, když něco vypadá nehezky, nemůžu to:) Jsem už 10 let vegetariánka, takže jím celkem zdravě. Akorát teď po porodu jsem měla strašné nechutenství a pak totální rozežranost a chutě na samé sladké jídlo :) Takže teď se chci zase vrátit do normálu a zkusit jíst co nejvíc zdravě, proto mě tvůj článek hned zaujal názvem :) Já mám výhodu, že mi zelenina strašně chutná. Největší rozdíl mezi námi je asi v těch pocitech. Já když jím zdravě, cítím se skvěle, chutná mi to. A naopak když jím sušenky a brambůrky, mám strašné výčitky :) Tak ať se Ti tahle challenge vydaří a ať ti alespoň něco zdravého zachutná už nafurt :)

    OdpovědětVymazat
  12. ani nevíš, jak Ti rozumím! já už jsem několikrát zkoušla jíst zdravě, ale prostě mi to nechutná, takže se akorát trápím a stejně to dlouho nevydržím :( zelenina mi nechutná, studené jídlo je pro mě úplný hnus, takže takový salát - to je něco nepředstavitelného, navíc mě nadýmá ... tučné a smažené naštěstí k životu nepotřebuju, ale můj největší problém je sladké - bez čokolády ani ránu, takže moc dobře vím, z čeho přibírám :( a přibírám už jen z toho, že se na ni podívám, bohužel ... ale na druhou stranu bez ní nedokážu žít, je to má odměna, pomáhá mi na nervy a prostě mi chutná ... jednou jsem bez ní vydržela měsíc a pak jsem se tak přežrala, že mi bylo týden blbě :D takže já říkám, že člověk má jíst to, co mu chutná, ale s mírou ... přece je kravina, abys jedla něco, co se Ti nelíbí, tělo by si mělo samo říct, co chce ;)

    OdpovědětVymazat
  13. Už jsem si myslela, že já jediná jsem ta divná, co se týče jídla, ale tento článek mě přesvědčil o opaku :)...skoro všechno máme stejný až na to maso, to mi nevadí. Jinak tu zeleninu a ostatní naprosto chápu. Mě taky hrozně vadí, jak je to vaření pracný a když si uvařím, tak mi to pak nechutná :D. Mojí největší slabostí je všechno sladké, naštěstí zase až tak moc nepřibírám, tak se to dá :). Držím ti palce ať se ti to podaří, třeba se k tomu taky jednou dokopu :)

    OdpovědětVymazat
  14. A mě by se tak líbilo jít do nějaké restaurace, kde by bylo všechno v rámci možností zdravé a nemusela bych nad tím přemýšlet a cokoliv bych si dala by bylo chutné a zdravé...utopie :D Možná ty největší města, tam se najdou restaurace, kde se dá stravovat zdravě, ale jinak bída, typische tschechische Speisen:( Takže lidem z maloměst a vesnic nic jiného, než si sami i v noci vařit nic nezbyde, pokud chtějí mít kontrolu nad tím, co do těla dostávají. Já už to takhle praktikuju rok a půl a žádný jídlo sem nevařila víc jak 30 minut, pokud se to samo dělá v troubě, tak to do vlastní přípravy už vůbec nepočítám, akorát na nalakování a uschnutí nehtů :) I když já nahradím těstoviny těma celozrnýma a pro mě je to už zdravé jídlo, i s tou kupovanou milánskou omáčkou a fazolema z plechovky:D

    OdpovědětVymazat
  15. Taky mám spoustu nestandartních divností, ale uvědom si, že tím škodíš jen sama sobě. Jako doktorka určitě víš, kolik dokáže výživa napáchat škod a že nevařím = nenamahám se s něčím, po čem jsem tlustá, tak to je asi největší hloupost, co jsem kdy četla, tloustnout budeš leda po špatném jídle. Já se díky pár změnám ve stravě dokonce dokázala po letech únavy a bolestí hlavy napumpovat energií, při tom jsem taky zhubla a taky začala mít lepší náladu a vůbec jsem mnohem zdravější. A to jím v podstatě normálně, žádný extra healthy recepty nevařím a miluju sladký:-)

    OdpovědětVymazat
  16. já mám problém spíš ten, že nevím kde začít... prostě si už nejsem jistá, který jídlo je zdravý a který ne :D třeba kefír? je zdravý? a je dietní? :D nebo mi fakt přijde, že v dnešní době jsou do všeho uměle přidávaný shity, který hodnotu toho jídla úplně ničí. a já jsem z toho zmatená :D navíc taky bydlím v malým městě, kde jsou jen dva pidi hypermarkety a tak nemám moc možnosti nakupovat třeba ve zdravé výživě :D ale to jsou jen moje výmluvy, samozřejmě. takže začínám tím, že se učím pít čistou vodu (kterou nesnesu) a omezit sladkosti a chipsy (které naopak snesu hodně moc :D) a až se dostanu do města (myslím normálního města s normální knihovnou, né tou naší jednou midi místností s pár knížkama) tak si půjčím knížky o zdravý stravě a uvidíme, co se z toho vyklube :D
    btw jsem ráda že se zeleninou nemám problém jen já! taky jí nesnesu a přijde mi nechutná v jakékoliv formě! ale ejakulující rajčata mám naopak velmi ráda :D

    OdpovědětVymazat
  17. Nejprve děkuji za článek, resp.tu otevřenost, se kterou se s námi o sebe dělíš, i když anonymové si asi smlsnou....,
    Můj vztah k jídlu je taky divnej. Jídlo beru jako "nutnost", protože jíst se musí, aby člověk hlady neomdlel a byl schopnej normálně fungovat. Takže jím, ale jsou to přesně houska s něčím, chleba s něčím, teplý obědy přes týden neznám (v práci nemáme kantýnu a poblíž je jen jedna pizzerie, která je v době oběda tak narvaná, že bych oběd za 30 minutovou pauzu rozhodně nestihla). Prostě studená kuchyně (krom víkendu).
    Podle mýho je celej můj problém hlavně v tom, že mě nebaví vařit, resp. nebaví mě trávit půlhodinu a více přípravou jídla, který za 5-10 minut sníš, prostě ta vynaložená námaha a čas na něco, co sníš během chvilky. Není to efektivní. Takže to si radši namažu chleba máslem, sýr, salám a přikusuju papriku a voalá, za pět minut hotovo, a nemám pocit promarněnýho času. 13 hodin jsem mimo domov (a to si ještě můžu pískat ve srovnání s tebou), takže když už přijdu, chci dělat něco smysluplnýho a né stát hodinu u plotny.
    Objevila jsem kuskus, záchrana posledního zhruba měsíce, ten je hotovej hned, zelenina na pánvičce taky, smíchat, dochutit a čau, jídlo do krabičky na dva pracovní dny za chvilečku hotovo. Naštěstí mi to chutná a ještě se mi to nepřejedlo. :-)
    Takže asi tak no. ;)

    OdpovědětVymazat
  18. souhlasím s Harmony, jko vztah k jídlu je taky divnej. Jídlo beru jako "nutnost", protože jíst se musí, bohužel mě nebaví trávit čas vařením, to je ten problém a rychlé je bohužel fast food tzn.nezdravé

    OdpovědětVymazat
  19. Nemuzu jinak nez :-))
    to co se ti deje kdyz mas hlad, to klepani, zavrate atd. Je podle me sacharidovy abstak. jedes proste dost na sacharidech a kdyz je telo nema okamzkte, panikari.jsi asi teda sacharidovy typ, ale mas jich teda ooooohromny nadbytek a proto asi se sebou nejsi spokojena. Zkus rychly cukry nahradit pomalejma:ryze, cocka, fazole. Nede
    eJ z jidla stredobod vesmiru a nechtej po nem takovy uspokojeni. Mas to narocny, urcite, ale zvladas to, proc? Protoze si dobra a bojujes. bojuj trochu i v tomto.najdi si neco, na co se budes tesit, ale nedavej si to hned. Kdyz mas chut, rekni si za pul hodinu, deset minut. Mozna se ti za tu dobu cukr sam upravi a nebudes mit uz chut, nebo si najdes neco jineho. Nebo si to proste das. A zitra zase znova zkus.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za všechny vaše komentáře, moc mě těší!