sobota 28. května 2016

4 roky na blogu - co se změnilo?

Ahoj všichni,

každou chvílí to budou čtyři roky, co jsem začala blogovat a dnes dny jsem měla nostalgickou a procházela starší články. Tolik se toho změnilo, tolik času uplynulo! Byla jsem tím fascinovaná. Mě obecně vlastně baví vzpomínat "na staré časy", vybavovat si jednotlivé zážitky i rovzpomínat se na svoje pocity v té době. Dokáže se celkem snadno na minulost napojit a baví mě se v ní hrabat.
  Za čtyři roky se toho spoustu změnilo.



Jednak se změnilo samo blogování, jak ve špatném, tak v dobrém. Mezi pozitiva patří určitě to, že se blogování rozrostlo a především to, že blogeři získali vliv. Vliv na vývoj produktů samotných značke, konečně někdo naslouchá spotřebitelům a ne jen pánům v kravatách, co musí na poradě honem rychle vymyslet pět nových produktů a nejlepší, co z nich vypadne je "uděláme stíny s pigmentací úplně na houby". 
  Ne všechny změny ale vnímám jednoznačně jako pozitivní. Nějak z blogů zmizela opravdovost a spousta těch velkých je jen reklamním prostorem. Sice je skvělé, že v dnešní době se beauty blogerky mohou svým koníčkem živit a dokonce mají i vlastní manažery, ale bohužel trpí informační hodnota článků. Je to asi přirozený postup, protože třeba i z amerických a britských youtuberek nevěřím skoro nikomu nos mezi očima, protože je trochu zvláštní, že ve svých měsíčních oblíbencích mají všechny to samé a později už nad danými produkty nevzdechne ani pes. To předstírané nadšení mě decánko znechucuje.
  Změnili se čtenáři a vůbec celá základna sledovatelů. Přijde mi, že blogy, youtube a sociální sítě typu instagramu dnes řeší čím dál mladší slečny, hodně je to ovlivňuje, a to mě vlastně až děsí. Protože například zmiňovaný instagram není realita, to jsou hezké fotky, ale málokdo má život složený jen z hezkých fotek prohnaných filtrem. Mám strach, že to vyvíjí na mladé lidi přehnaný tlak a nároky, které nemohou splnit (protože nejsou realistické a vlastně ani reálné). 
  Blogy se hodně přesunuly právě na zmiňované sociální sítě, dnešní úspěšný blog má vlastní facebook, instagram, twitter, snapchat a kdovíco ještě. Neustále se tak vlastně zahlcujeme obsahem a abychom všechno stíhali, tak se více přesunujeme do virtuálního světa. Fear of missing out je reálná věc dnešní doby a posunuli jsme se až tak, že na internetech trávíme víc času, než je (možná) zdrávo. Naštěstí ale myslím, že tohle nemůže být nekonečné a lidstvo se opět vrátí na stromy.



  Změnila jsem se i já, zestárla jsem a přišla moudrost. Ne, kecám. Ale když čtu starší články, tak jsem někdy i překvapená, jaká jsem byla.
  Přijde mi, že jsem byla bezprostřednější a vtipnější, méně jsem se bála. Neměla jsem obavu být otevřená, prezentovat svůj sarkastický humor, nemusela jsem se strachovat, zda mě někdo bude soudit. Léta v blogování mi v tomhle zahladila hrany, protože jsem se ve svém běžném životě setkala s mnoha velmi nepříjemnými reakcemi a nějak jsem po určité době už neměla chuť dělat si problémy. A vzhledem k povolání, které dělám, si musím dávat pozor na to, co říkám. Štve mě to, ale žiju v zemi, kde neustálé posuzování a odsuzování je pro většinu lidí duchovní potravou, bez které se nedokážou obejít. Už najednou všechno prostě není hra, musíte myslet na to, co vám uškodí a co ne. Já to tak sice nedělám ve všem, ale občas se zarazím a sama sebe cenzuruju.
  Přijde mi, že s věkem se mi změnilo i sebevědomí. Totiž, když jsem s blogem začínala, tak jsem si myslela, že jsem celkem ok, byla jsem se sebou spokojená. Prošla jsem ale různými vztahy (jak přátelskými, tak partnerskými), které na mě zanechaly rány a moje sebevědomí šlo ke dnu. Vždy jsem měla problémy s váhou, takže jsem pochopitelně všechny svoje životní trable přikládala tomu, že jsem tlustá. Zhubla jsem, ale za cenu toho, že jsem nemyslela na nic jiného...a než jsem stihla napsat článek o hubnutí, tak jsem zase ztloustla. Přijde mi, že moje tělo prostě protestuje a hodlá vážit přes 70 kilo, že přes to vlak moc nejede. Na druhou stranu přestávám mít pocit, že je to taková hrůza. Přestávám mít pocit, že můj ksicht je hnusnej. Hlavně ale přestávám mít pocit, že je tohle to důležité, víc se soustředím na to, jestli jsem spokojená se svým životem, užívám si radostí, zjišťuju, že řešit 24 hodin denně, že mám hlad a kdy už se můžu konečně najíst nebo že bych si měla udělat smokey eyes, jinak se můj přítel poblije je prostě únavné a že mi pak líp stejně nebude. Přijde mi, že čím jste starší, tím míň věci řešíte a bože - je to dobře, protože jinak by mi už určitě jeblo.
  Více jsem se zaměřila na to, co vlastně chci. Totiž víte, já jsem měla vždycky velký smysl pro povinnost a byla jsem mistr dělání toho, co bych měla. Ale pak jsem si uvědomila, že vlastně nejsem šťastná a jala jsem se nastoupit na cestu hledání sama sebe, která začala asi až tak zhruba před rokem. Mě nikdy předtím nenapadlo přemýšlet nad tím, co chci. Prostě jsem věci dělala a dělala jsem druhé šťastnými, což mě naplňovalo. Ale přestalo to a já najednou stála úplně sama v pustině a začala si klást otázky. Sakra, jak mám vědět, co chci, nemůže mi to někdo říct? Co mám jako chtít? Co mám ráda? Co mě baví? Co naopak nechci? Otázky, samé otázky. Otázky, na které jsem se nikdy sama sebe nezeptala, ale konečně s tím začínám.
  Naučila jsem se trochu dospělému životu. Najednou skončíte ve škole a všechno je na vás, musíte si vydělat peníze, zařizovat věci na úřadech, uklízet si svůj domov, všechna zodpovědnost je na vás. Musíte vědět, jak se platí daně a jak si změníte trvalé bydliště a kde sakra seženete novou anténu na auto. Já byla docela samostatná i předtím, ale dokud nebydlíte a neživíte se sami, tak to prostě úplně nepocítíte. Je to na jednu stranu strašidelné mírou zodpovědnosti, na druhou stranu je tu svoboda. Něco za něco.



  Zároveň se taky naučíte se hned neposrat. Jo, sprosté slovo, je tady, ale jak to jinak říct? Strašně moc věcí jsem dělala během uplynulých let poprvé a pokaždé jsem z toho byla úplně hotová strachy. Pořád jsem promýšlela alternativy, musela jsem nad vším donekonečna kontemplovat a především se sžírat obavami. Ale už jsem si řekla - kašlat na to. Nechat věci plynout a počkat, co to udělá. Je to osvobozující. Navíc málokdy se věci tak zásadně pokazí, že by se to nedalo vyřešit.



  Myslím, že stárnutí je vlastně super. Sice váš vzhled a kondice nastupují na sestupnou spirálu, ale v hlavě je to čím dál tím lepší. Smiřuju se pomalu s tím, že už budu jen a jen hnusnější, ale na druhou stranu se těším, že se ze mě jednou stane vyrovnaná a moudrá žena. A připadá mi, že to je vlastně přitažlivost. S věkem získáte zkušenosti, harmonizujete si hemisféry a spoustu věcí prostě "víte". To je sexy. Chtělo by se napsat, že s věkem vlastně získáváte sexy mozek, ale to nechci, aby byla myšlenka, se kterou tento článek zakončím :).
  Zkrátka se možná méně bojím toho, co přijde, naopak se na to těším. Protože to lepší je ještě před námi, ne?
  Napište mi svoje myšlenky a odpusťte mi délku dnešního postu, holt ta moudrost mých dvaceti šesti let mě prostě pohlcuje.

Těším se na komentáře :),
IYF
  
  

  

11 komentářů:

  1. nedá se jinak, než se vším souhlasit !

    OdpovědětVymazat
  2. Moc pěkný článek. Také se občas dívám na své starší články a vnímám to, jak jsem psala dříve. Já se jako pořád snažím psát i o těch tématech, které mě právě vedly k založení blogu. Třeba DIY, cestování a životní styl. Je pravda, že občas napíšu články pro nějaké firmy, ale snažím se vybírat si produkty, které mi sedly a o těch špatných se nezmiňuji a když mi třeba něco na produktu vadí, tak se o tom zmíním. BEAUTYPUSINKA

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že to děláš dobře :). Ráda tě čtu.

      Vymazat
  3. Můj blog měl 4 roky někdy v březnu takže jsme na tom podobně :) Já za sebe vnímám změny v blogosféře dost pesimisticky... Ovšem ty si za ty roky, ale hlavně v poslední době rozkvetla! Je šílený, jak moc Tě ta škola ničila a je vidět jak strašná je to pro Tebe úleva a že teď si prostě šťastná, v čem mám pocit, že má hlavní roli Tvůj přítel :) Pamatuju si když si mluvila ještě o tom bývalém v nějakém videu a neznělo to úplně šťastně, ale teď prostě co se na instagramu objevujete spolu tak ty kveteš!! Snad nevadí komentář víc v tom osobním duchu:) Přeju hodně štěstí do budoucna!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, asi to roli hraje, samozřejmě pokaždé to má nějaké mouchy, ale je pravda, že teď mám super parťáka pro život :). A děkuju :-*

      Vymazat
  4. Tak na vyrovnanou moudrou ženu si ráda počkám! U někoho to totiž nepřijde nikdy... (vlastní zkušenost...) :-) Hodně štěstí do dalších let blogování!

    OdpovědětVymazat
  5. Ježiš tohle je TAK STRAŠNĚ super článek! Díky za něj :-) poslední dobou to cítím stejně, ale neuměla bych to tak skvěle napsat :-) uvědomování si toho, že jsem tlustá, nemůže za moje problémy, vždycky je hlavní se neposrat a nakonec - stárnutí je vlastně fajn, taky si připadám čím starší, tím moudřejší.. výhoda toho, když člověk řekne, že asi stárne ještě v našem věku je nejspíš to, že podle mě ještě pořád to stárnutí neznamená, že vypadáme hůř a hůř, ale právě - víc sexy :-) :-D a néé, nejsem přehnaně sebevědomá, jenom se člověk potřebuje pochválit, myslet pozitivně a to i přesto - nebo právě proto, že je pondělí ráno :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Po dlouhé době skvělý článek na blozích obecně, který mne úplně pohltil! Jen mne překvapilo, že sama sebe vnímáš úplně jinak, než jak tě vnímám já, protože se známe osobně, vždycky jsem tě měla za vysokou, štíhlou, krásnou a chytrou, která o ničem nepochybuje a se vším si ví rady :-)! Jen si myslím, že blogem se fakt živit nedá, možná "živořit", alespoň u nás v ČR, pakliže člověk nesklouzne k tomu, aby se nechal platit za propagování alkoholu a vysazování stromů. V zahraničí je to jiné a myslím, že je to fér, aby si člověk mohl vydělat něčím, čemu věnuje 3 a více hodin denně. Nejlepší věk po ženskou je určitě až po 30.tce, aspoň osobní zkušenost :-)

    OdpovědětVymazat
  7. blogy celkovo nesledujem nejako extra dlho, len asi rok a pol, ale keď hľadám recenzie na nejaký produkt, niekedy mám pocit, že som sa dostala na stránku škôlky... v dnešnej dobe si niektoré myslia, že ak vyskúšali viac ako 3 veci z kozmetiky, už majú neviem aké skúsenosti a založia si blog, ktorý ani nemá poriadnu kvalitnú výpovednú hodnotu, lebo ho píše decko, ktoré má sotva 12 rokov a s kozmetikou minimálne skúsenosti... internet je blogmi nejako veľmi preplnený... ak niečo hľadám, pátram medzi obľúbenými blogerkami, ktoré dlhšie sledujem a ktoré nerobia za každú cenu pozitívnu reklamu všetkému, čo sa im dostane do rúk... veľmi pekný článok, v ktorom si vystihla podstatu blogovania a aj jeho úskalia :) :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za všechny vaše komentáře, moc mě těší!